Herbáře mohou na první pohled připomínat tichá skladiště usušených rostlin a dalších organismů. Ve skutečnosti jsou biologickými archivy a nedocenitelnými úložišti primárních dat. Každá položka uchovává konkrétní organismus, místo a datum jeho sběru. Vědci se k ní mohou i po stovkách let vrátit, prověřit původní určení a s pomocí moderních metod si položit úplně nové otázky.

Přesně to udělali Jiří Malíček a Johana Ludvíková v právě publikované studii věnované skalním lišejníkům z okruhu terčovky střechovité. Prošli materiál z hlavních českých a slovenských herbářů a zjišťovali, co se ve skutečnosti skrývá pod dávno používanými jmény.

Výsledek v podstatě převrátil dosavadní znalosti naruby. Ačkoli byla naprostá většina českých nálezů tradičně označována jako terčovka střechovitá, revize neodhalila jediný přesvědčivý český doklad tohoto druhu. Je tedy pravděpodobné, že pravá terčovka střechovitá u nás vůbec neroste. Pod jejím jménem se však ukrývali dva příbuzní: poměrně běžná terčovka Parmelia pinnatifida, která na české jméno stále čeká, a vzácnější terčovka odchylná Parmelia discordans.

Právě terčovka odchylná otevírá další záhadu. Téměř všechny její české lokality leží na sutích v Brdech. A není jediným lišejníkem, který má na sutích v Brdech těžiště svého rozšíření u nás. Je klíčem jejich vlhké a stabilní mikroklima, geologický podklad, dlouhá kontinuita stanovišť, nebo ještě něco jiného? To zatím bohužel nevíme.

Autor textu: Jiří Malíček

Publikace: Malíček J. & Ludvíková J. (2026): Does Parmelia omphalodes s. str. occur in the Czech Republic? – Bryonora 77: 1–13.