Nový druh škodlivé houby byl objeven pod kůrou kmene ořešáku královského nedaleko Brna. Houba je aktivně šířena nepůvodním kůrovcem, který se na ořešácích v Evropě vyskytuje posledních 15 let. Vědci potvrdili, že tato houba dokáže působit závažná oslabení a poškození stromů. Výsledky studie využijí instituce zabývající se ochranou rostlin a monitoringem škodlivých organizmů.

Nepůvodní druhy organizmů šířící se na našem území vzbuzují oprávněný zájem vědců. „Před 15 lety byl v České republice objeven kůrovec ořešákový (Dryocoetes himalayensis) pocházející z Asie. Tento druh se v Česku šíří především v nížinách a podílí se na chřadnutí ořešáku černého i ořešáku královského. Již před lety si vědci současně všimli, že v okolí chodbiček, které kůrovec vytváří v kůře stromů, dochází k tvorbě tmavých nekróz a z povrchu kůry roní tmavá tekutina. Z takto napadeného dřeva jsme izolovali houbu rodu ofiostoma (Ophiostoma), kterou nebylo možné zařadit k žádnému dosud známému druhu,“ uvedl k problematice Jiří Foit z LF Mendelovi Univerzity v Brně.

Miroslav Kolařík z Mikrobiologického ústavu Akademie věd České republiky (AV ČR), odborník na tuto skupinu vřeckovýtrusých hub, potvrdil, že se jedná o nový druh pro vědu, který byl nyní formálně popsán a pojmenován ofiostoma ořešáková (Ophiostoma juglandis M. Kolařík, T. Májek, I. Milenković & Tomšovský).

Houby rodu Ophiostoma působí takzvané tracheomykózní onemocnění dřevin, tedy prosychání koruny spojené s vadnutím a žloutnutím listů. Známá je např. grafióza jilmu (Ophiostoma novo-ulmi), která v Evropě již více než sto let populace jilmů decimuje. „Na rozdíl od stopkovýtrusých hub, například chorošovitých, nevytvářejí tyto houby okem viditelné plodnice, takže nejsou nápadné. Napadený strom se projevuje prosycháním a na kmeni, v okolí otvorů vytvořených kůrovcem, se tvoří tmavé nekrózy, které tato houba způsobuje. Vzhledem ke společnému výskytu brouka i houby je obtížné jednoznačně určit, který z obou organizmů je bezprostřední příčinou zhoršení zdravotního stavu dřeviny. Pravděpodobně se jedná o jejich souběžné působení,“ přiblížil problematické patogeny Michal Tomšovský, jeden ze spoluautorů studie.

Vědci z LDF MENDELU a Mikrobiologického ústavu AV ČR potvrdili, že ofiostoma ořešáková je aktivně šířena pomocí kůrovce, který přenáší výtrusy houby na svém těle v drobných jamkách nacházejících se na jeho krovkách. Inokulační testy prokázaly jednak, že houba působí poškození živého kmene stromu i bez přítomnosti kůrovce, a jednak citlivost na houbovou infekci jak u ořešáku královského, tak u ořešáku černého.

Oba druhy ořešáků jsou sice v České republice nepůvodní, ale patří mezi významné dřeviny. „Ořešák královský rostoucí většinou ve volné krajině, zahradách a sadech vyniká svými plody. Jeho nutričně bohaté vlašské ořechy jsou všeobecně oblíbené a široce uplatnitelné v potravinářství. Naproti tomu ořešák černý pěstovaný v nížinných lesích je ceněný především pro své velmi kvalitní a dekorativní dřevo. Proto je třeba zdravotnímu stavu těchto dřevin věnovat náležitou pozornost,“ uzavřel téma Josef Kašák.

Studii, která přináší cenná zjištění pro detekci patogenu, uveřejnil mezinárodní vědecký časopis Journal of Plant Pathology. Nové poznatky využije odborná rostlinolékařská veřejnost, v České republice především Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský.

Májek T, Kolařík M, Milenković I, Kašák J, Foit J, Tomšovskýet M (2024) New Ophiostoma species associated with Dryocoetes himalayensis and decline of Juglans regia in Czechia. J Plant Pathol. https://doi.org/10.1007/s42161-024-01769-y

.

Foto: Blučina – Tmavé nekrózy dřeva obklopující chodbičky kůrovce ořešákového (Josef Kašák). Text převzat z tiskové zprávy LF Medelovy Univerzity v Brně.

https://mendelu.cz/vedecky-tym-v-cele-s-odborniky-ldf-mendelu-objevil-nedaleko-brna-novy-druh-patogenu-oresaku/

Každý z nás se již setkal s nepříjemnou vůní zapařených nohou, ale co když je tento zápach spojen s mykózou? Každá vůně či zápach je tvořena organickou nebo anorganickou látkou, případně jejich různou kombinací (spektrem). Tyto látky mají schopnost se vypařovat (těkat), a proto je vědci nazývají volatily. Tým z laboratoře Genetiky a metabolismu hub nedávno publikoval studii, která analyzovala spektrum těkavých organických látek u dermatofytů (volatilů). Dermatofyty jsou plísně schopné vyvolat povrchovou infekci kůže, známou jako mykóza. Výzkum odhalil, že různé druhy dermatofytů produkují specifická spektra volatilů. Na základě výsledků volatilních spekter tvoří tento výzkum základ pro vývoj rychlejších diagnostických metod, které by mohly identifikaci mykotických infekcí zásadně zjednodušit. Toto jsou první kroky k identifikaci původců mykóz pomocí neinvazivních metod typu elektronický nos.

Další informace k tématu:

• článek na webu AV ČR
• tisková zpráva AV ČR
• tisková zpráva Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy

Originální studie je dostupná zde.

Amfotericin B (AmB) je dlouho uznávaný jako jedno z nejúčinnějších antimykotik, avšak jeho vysoká nefrotoxicita omezuje jeho širší využití. V nové studii publikované v European Journal of Medicinal Chemistry, vedené Ondřejem Baszczyňským ve spolupráci s týmy z Přírodovědecké fakulty UK a AV ČR, byl učiněn průlom ve snižování toxicity AmB. Tato studie byla zaměřená na vývoj proléčiv, které mají potenciál zachovat fungicidní účinky AmB, zatímco výrazně snižují jeho vedlejší nežádoucí toxicitu. Tato proléčiva byla testována v laboratorních podmínkách a na modelu infikovaných larv, ukazujíc na možnost jejich použití jako méně toxické alternativy k současnému AmB. Studie otevírá cestu k bezpečnějším a efektivnějším léčebným strategiím proti závažným fungálním infekcím, které každoročně ohrožují miliony pacientů po celém světě.

Odkaz na tiskovou zprávu Přírodovědecké fakulty zde.

Původní publikace je k dispozici zde.

Miroslav Kolařík v rozhovoru popisuje jak houby produkují život zachraňující léčiva i jejich zásadní roli v koloběhu živin. V rozhovoru vyvrací mýty o jedovatosti hřibu žlutomasého a poukazuje na případ ‚zombie houby‘, která dokáže ovlivnit chování hmyzu. Přijďte 25. března na jeho přednášku „Houby v souvislostech“ v Recall centru a nechte se vtáhnout do světa, kde houby nejsou jen součástí lesního podrostu, ale klíčovým prvkem našeho ekosystému!

Celý rozhovor zde.

Pozvánka na přednášku Houby v souvislostech 25. března 2025 od 16.30 hod. v Recall centru zde.

Dermatofytózy, neboli kožní infekce způsobené houbami, jsou běžným onemocněním, které může postihnout kůži, vlasy a nehty. Hlavními původci jsou houby druhu Trichophyton rubrum a Trichophyton mentagrophytes. Tyto infekce jsou obvykle léčeny terbinafinovou mastí, lékem, který se normálně účinně váže na enzym v houbě a zastavuje její růst.

V posledních letech se ukazuje, že tyto druhy hub začaly získávat vůči terbinafinu odolnost. Výskyt velkého počtu těchto rezistentních kmenů by pak vedl ke změně tohoto léčiva první volby. Pro klinickou praxi je tedy nutné monitorovat frekvenci výskytu kmenů odolných k této látce.
Tým vedený Vítem Hubkou, spolu s klinickými pracovišti po celé ČR, studoval rezistenci u 754 kmenů dermatofyt. Dále bylo studováno molekulární pozadí této rezistence. Studie publikovaná v časopisu Česko-slovenská Dermatologie ukázala, že asi 2,5 % kmenů T. mentagrophytes je odolných vůči terbinafinu. Tyto kmeny mají mutaci F397L v genu pro skvalenepoxidázu, skvalenepoxidáza je přesně místo, kde terbinafin působí a tím by normálně zastavil růst těchto patogenů. Po této mutaci se terbinafin nemůže správně vázat a stává se tedy neúčinným.

Studie ukázala na zatím velmi malý výskyt rezistentních kmenů, bez potřeby měnit stávající léčbu. Nicméně i tento malý záchyt, je pro lékaře zdvižený prst. Je důležité, aby lékaři a vědci pokračovali v monitorování rezistence, aby bylo možné včas upravit léčebné postupy, pokud by se výskyt rezistence zvýšil. Tento fenomén není omezen pouze na Českou republiku; je to globální problém s významným výskytem rezistence zejména v Asii. Monitorování rezistence je klíčová pro zachování účinnosti léčby těchto infekcí po celém světě.

Publikovaná práce ukazuje na důležitost propojení základního výzkumu s klinickými a diagnostikačními pracovišti. Při sledování a hlášení případů nicméně hraje zásadní roli veřejnost. Pokud máte příznaky kožní infekce, je důležité vyhledat dermatologa. Nejenže získáte správnou léčbu, ale také pomůžete lékařům a vědcům lépe sledovat vývoj a šíření rezistence. Vaše rozhodnutí vyhledat lékařskou pomoc při kožní infekci přispívá k celosvětovému úsilí o monitorování a boj proti rezistenci na antimykotika. Tím pomáháte zajistit, že léčba dermatofytóz zůstane účinná pro všechny, kteří ji potřebují.

Kolarczyková D, Lysková P, Švarcová M, Kuklová I, Dobiáš R, Mallátová N, Kolařík M, Hubka V (2024) Rezistence k terbinafinu u Trichophyton mentagrophytes a Trichophyton rubrum: situace v České republice a ve světě. Česko-slovenská Dermatologie 99: 200–208

Výzkumný tým z Mikrobiologického ústavu Akademie věd ČR přinesl nové poznatky o symbiotickém vztahu mezi ambróziovými houbami a kůrovci. Studie, publikovaná v časopise Fungal Ecology, odhaluje, jak metabolity produkované houbou Geosmithia eupagioceri ovlivňují růst bakterií, hub, hlístic a roztočů, a tím pomáhají broukům přežít v jejich přirozeném prostředí. Překvapivě šlo o látky využívané člověkem ke konzervaci potravin.

Kůrovci jsou brouci žijící v symbióze s mikroorganismy. Část z nich ve svých chodbičkách houby přímo pěstuje a představují jejich jediný zdroj výživy. Tento typ soužití lze přirovnat k lidskému farmaření. Houbovou zahrádku při tom většinou tvoří čistá kultura jedné, tzv. ambrosiové houby a brouk je schopen kulturu přenášet do dalších generací. Vztah houby a brouka je oboustranně výhodný, a tak provázaný, že jsou na sobě životně závislí. Jak je čistota zahrádky udržována je záhadou, protože v okolním prostředí žije mnoho dalších mikrobů a bezobratlých živočichů. Jednou z možností je produkce antibiotik ambrosiovou houbou. To z tohoto fenoménu dělá skvělý cíl při hledání nových léčiv. Tyto látky musí totiž být netoxické pro svého farmáře, brouka, a tedy pravděpodobně i pro další vyšší živočichy, jako je člověk. Příroda nám tak pomáhá při hledání nových antibiotik, což je díky vzniku rezistentních bakterií a plísní, naléhavá výzva dnešních dnů.

Vědci identifikovali osm chemických látek, které houba Geosmithia eupagioceri vylučuje. Tyto látky vykazují antibakteriální, protiplísňové, a dokonce i repelentní účinky vůči roztočům a hlísticím.

„Překvapením bylo, že tyto látky jsou chemicky jednoduché a řada z nich patří mezi deriváty benzoové kyseliny. Tyto látky jsou používány člověkem jako konzervační látky a jsou také známy svojí nízkou toxicitou pro živočichy“, vysvětluje Miroslav Flieger, chemik a člen týmu.

Brouci a člověk tedy k ochraně své potravy vyvinuly stejné postupy. Jde při tom o koktejl řady látek, které interagují mezi sebou a mají vliv i na samotnou ambrosiové houbu.

„Zjistili jsme, že tyto látky nejen chrání houbu před konkurencí, ale mohou také ovlivňovat fyziologii samotného brouka a dalších mikroorganismů v jeho okolí,“ vysvětluje Miroslav Kolařík, jeden z hlavních autorů studie. „To naznačuje, že houby hrají aktivní roli v udržování symbiotického vztahu s brouky.“

Studie také ukázala, že některé z těchto látek mohou ovlivňovat morfologii houby, což by mohlo mít význam pro její schopnost kolonizovat dřevo a poskytovat broukům dostatek potravy. Tyto poznatky otevírají dveře dalšímu výzkumu, který by mohl vést k lepšímu pochopení ekologických vztahů mezi houbami a hmyzem, a případně i k novým aplikacím v biotechnologiích.

Na výzkumu dále spolupracoval tým vedený J. Hubertem z Výzkumného ústavu rostlinné výroby, VÚRV, který se věnuje studiu roztočů. Další testy biologických aktivit byly zajištěny Oddělením mikrobiálních drog v Helmholtzově centru pro výzkum infekcí v Braunschweigu, Německo.
Výzkum byl podpořen grantem projektu Strategie AV21 „MycoLife – svět hub“ Akademie věd ČR.

Kontakt pro média
Miroslav Kolařík, Mikrobiologický ústav AV ČR, Email: mkolarik@biomed.cas.cz, Tel: +420 777 880 129

Odkaz na studii
Kolařík, M., et al. (2025). Secondary metabolites and their impact on symbiotic interactions in the ambrosia fungus Geosmithia eupagioceri. Fungal Ecology, 74, 101414. Dostupné online: zde.

Přijďte objevit, jak neobvyklá hornina serpentinit neboli hadec formuje svým chemickým složením unikátní ekosystémy a podporuje existenci vzácných druhů rostlin a hub. 

https://www.muzeumcb.cz/spolky-a-kluby/mykologicky-klub/program-a-aktivity/j-borovicka-houby-npp-hadce-u-zelivky.htmlDatum konání:
 7.4.2025 17:00

Místo konání:
Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích, Přednáškový sál JčM (č. 114)

Italsko-rakousko-český tým právě zveřejnil popis úplně nového druhu lišejníku, který je zatím známý pouze ze severní Itálie. Zde roste nejčastěji na dubech ve světlých lužních lesích. Za tento objev sice nejspíš nebude udělena Nobelova cena, nicméně okolnosti vedoucí k popisu druhu byly plné překvapení.

„Před více než rokem mi poštou přišla obálka s lišejníkem, který na první pohled vypadal jako desítky jiných druhů. Měl však poměrně charakteristickou modravou barvou, kterou jsem u podobných lišejníků neznal. Proto jsem se rozhodl z druhu získat DNA,“ uvádí Jiří Malíček z Botanického ústavu AV ČR, spoluautor popisu. Podle DNA patřil lišejník do rodu prachotřenka (Leprocaulon). Ten měl v celé Evropě jen tři známé druhy, které vypadají jinak. Hned bylo téměř jisté, že se jedná o nový druh lišejníku. Následovaly kroky vedoucí k formálnímu popisu druhu, tedy morfologicko/anatomický popis, fotodokumentace, analýza DNA, průzkum ekologických nároků, a nakonec i zkoumání, jakého řasového partnera má lišejník ve své stélce.

„Řasy v lišejnících dnes nejčastěji zkoumáme dle DNA, protože existuje velké množství vzájemně velmi podobných druhů“, říká Lucie Vančurová, spoluautorka popisu. „A naše prachotřenka v sobě měla úplně nový druh řasy“, dodává. Lišejníky jsou totiž houby, které žijí společně s řasou, případně se sinicí. Samostatně fungovat zpravidla nedokážou. Je to velmi úzké a v přírodě unikátní symbiotické soužití. „Toto soužití si můžeme představit jako pizzu, kde houba je těstem, tedy základní složkou pokrmu, a řasa všechny ostatní přísady. Samotné těsto je jen obyčejnou pšeničnou plackou, zatímco dohromady s přísadami pizza dobyla svět. Taková zajímavost by se rozhodně měla učit na základních školách“, zdůrazňuje Jiří Malíček.

Nakonec bylo potřeba lišejník latinsky pojmenovat. „Italští kolegové vymysleli jméno Leprocaulon inexpectatum, což je v překladu prachotřenka nečekaná“, vzpomíná J. Malíček. Objev byl nečekaný hned z několika důvodů – pochází z oblasti dobře prozkoumané a hustě obydlené, z jaké většinou nové druhy lišejníků vědci v současnosti nepopisují. Lišejník je navíc poměrně nápadný, proto vědce překvapilo, že ho dosud nikdo nenašel. V oblasti severní Itálie zřejmě není vyloženě vzácný, dosud byl nalezen na více než dvaceti místech.

„Naši práci na právě dokončeném popisu nového druhu zachytili španělští kolegové, kteří nám poslali fotky v podstatě stejně vypadajícího lišejníku ze Španělska. A přestože kreativita vědců ve vymýšlení jmen organismů téměř nemá hranice, pojmenovali ho stejně jako my, čili prachotřenka nečekaná“, uvádí J. Malíček. Vědci tak stáli před zásadní otázkou, spolupracovat či soutěžit. Kdo totiž publikuje jako první popis nového druhu, je jeho platným autorem. Druhý má smůlu. Volba padla na spolupráci, přestože to znamenalo práci navíc. Při bližší analýze DNA se však zjistilo, že španělský lišejník je sice příbuzný, ale odlišný od toho italského. Od té chvíle si týmy šly vlastní cestou.

„Popis nového druhu lišejníku a objev nového druhu řasy v hustě obydlené severní Itálii nám ukazují, že k poznání biodiverzity ještě vede dlouhá cesta“, uzavírají autoři.

Odkaz na originální publikaci: https://www.cambridge.org/core/journals/lichenologist/article/epiphytic-leprose-leprocaulon-inexpectatum-sp-nov-ascomycota-leprocaulaceae-from-italy-and-its-photosynthetic-partner-symbiochloris/0DBB4DD3C7CE76EF3F179FACC945FAC2

Vědecký výzkum vedený mykoložkou Martinou Réblovou z Botanického ústavu AV ČR přinesl převratné informace o jedné z nejrozmanitějších skupin hub na světě, Chaetosphaeriaceae. Tyto houby jsou známé svou rolí v přírodě, například při rozkladu dřeva a recyklaci živin, ale také svou unikátní morfologií, která skrývá nečekané příběhy evoluce.

Co jsme objevili?
Vědci zjistili, že některé skupiny hub v rámci této čeledi byly nesprávně klasifikovány, a to díky podobnosti vzhledu. Tento výzkum zahrnoval i genetickou analýzu, která ukázala, že nejsou vzájemně příbuzné. To je případ hub s morfologií typu chalara, které mají buňky produkující spory uspořádané do řetězců. Tento tvar se vyvinul nezávisle v několika skupinách hub, což vědci označují jako konvergentní evoluci – přírodní proces, kdy si různé organismy vyvinou podobné vlastnosti, aby se přizpůsobily podobnému prostředí.

Tato studie se také věnovala popisu tří nových rodů a dvou nových druhů hub, včetně rodu Chalarina, který vědce zaujal jedinečnou morfologií. Tato houba má buňky produkující spory (fialidy), které mají tvar úzkých trubiček s drobným trychtýřovitým zakončením. Tento tvar není jen esteticky zajímavý, ale také ukazuje evoluční přizpůsobivost – pravděpodobně se vyvinul jako efektivní způsob šíření spor na rozkládajícím se dřevě. Podobná struktura se nezávisle objevila u více nepříbuzných skupin hub, což z rodu Chalarina činí pozoruhodný příklad evoluční kreativity. Houby rodu Chalarina byly původně považovány za součást jiné skupiny, protože vypadají jinak než běžné houby z čeledi Chaetosphaeriaceae. Tým Martiny Réblové však odhalil, že Chalarina do této čeledi skutečně patří.

Proč je to důležité?
Houby z čeledi Chaetosphaeriaceae nejsou jen „nečinnými obyvateli lesa“, ale mají široké uplatnění v ekologické roli lesa a potenciálně i uplatnění pro člověka. V lese pomáhají rozkládat dřevo, zajišťují koloběh živin a značný počet druhů produkuje různorodé látky, které by mohly najít využití v medicíně nebo biotechnologiích. Správná identifikace druhů je proto klíčem k pochopení jejich ekologického významu a k využití jejich schopností.

Navíc tato studie ukázala, jak důležité je kombinovat různé přístupy – morfologii, tedy detailní popis vzhledu hub, a genetiku, která odhaluje jejich skutečnou příbuznost. To je důležité nejen pro houby, ale pro všechny skupiny organismů, kde podobný vzhled nemusí znamenat příbuznost.

Zajímavost pro každého
Věděli jste, že houby, které vypadají téměř stejně, mohou pocházet z úplně jiných vývojových větví „stromu života“? Nebo že houby můžou mít buňky, které se při produkci spor roztahují a připomínají miniaturní trychtýře? Tyto drobné detaily z mikrosvěta hub nám pomáhají chápat procesy, které ovlivňují život na Zemi.

Poselství pro veřejnost
Studie čeledi Chaetosphaeriaceae není jen příběhem o správném pojmenování hub. Je to také příběh o fascinující rozmanitosti života na Zemi a o tom, jak má i ten nejmenší organismus své místo a význam. Přesná práce vědců, jako je tato, je klíčová pro porozumění přírodním procesům a jejich ochranu.

Takže až příště uvidíte v lese kousek hnijícího dřeva, zkuste si představit, že možná právě pod vašima nohama pracují mikroskopické houby, které svou činností ovlivňují zdraví celého ekosystému. A kdo ví, třeba jednou objevíme, že jedna z nich dokáže pomoci i nám – například ve formě nového léku nebo biologického nástroje pro ochranu životního prostředí.

Réblová M, Nekvindová J, Miller AN, et al. 2024. Re-evaluation of Exserticlava and other genera in Chaetosphaeriaceae with chalara-, phaeostalag¬mus-, phialocephala- and stanjehughesia-like morphotypes. Persoonia 53: 62–99. https://doi.org/10.3767/persoonia.2024.53.03.

Morfologie, věda o tom, jak organismy vypadají, byla po staletí základním nástrojem v taxonomii – disciplíně, která se zabývá udělováním jmen skupinám organismů a jejich klasifikací. S příchodem moderních technologií však do této dynamiky vstoupila molekulární analýza, zejména studie vybraných úseků DNA. Dnes je možné určit příbuznost organismů s mnohem větší přesností. Dalším vývojovým krokem ve studiu taxonomie hub je charakterizace celé genomické sekvence. Právě zavedení tohoto nejvyššího standartu při taxonomických studiích si klade za cíl projekt Mycolife podpořený Strategií AV21 České akademie věd. Ten se také zaměřuje na málo zkoumané linie hub, jako je rod Ceratostomella, který tvoří miniaturní plodnice na odumřelém dřevě.

Tým vedený mykoložkou Martinou Réblovou z Botanického ústavu AV ČR revidoval druhy patřící do rodů Ceratostomella a Xylomelasma. Na základě molekulárních dat bylo zjištěno, že tyto rody jsou natolik příbuzné, že je možné je spojit do jednoho rodu Ceratostomella. Zároveň byly popsány tři nové druhy těchto hub. Díky propojení s vědci z Mikrobiologického ústavu AV ČR a ústavu Molekulární genetiky AV ČR bylo dále možné získat celogenomické sekvence, čímž bylo dosaženo nejvyššího možného standardu v taxonomii hub. Popsání nových druhů zároveň otvírá brány pro jejich další studium. Ceratostomella patří mezi houby, o jejichž biologii téměř nic nevíme. Tyto houby jsou například potenciálními rozkladači dřeva či producenti biologicky aktivních metabolitů, budoucích léčiv.

Réblová M, Nekvindová J, Kolařík M, Jurjević Ž, Kolář M, Hubka V (2024) Re-evaluation of Ceratostomella and Xylomelasma with introduction of two new species (Sordariomycetes). MycoKeys 110: 319-360.