Mykologové z Botanického ústavu Akademie věd ČR a spolupracujících institucí, popsali pozoruhodný případ, který dokládá, že i dobře spravované veřejné sbírky mikroorganismů mohou ukrývat systematické omyly. Studie, publikovaná v prestižním mezinárodním časopise IMA Fungus, odhalila, že sedm kmenů uložených v mezinárodní sbírce pod stejným druhovým názvem představuje ve skutečnosti sedm geneticky i morfologicky odlišných druhů hub, náležejících do čtyř různých řádů a tří tříd v rámci oddělení Ascomycota.
Pleurophragmium parvisporum tvoří na povrchu dřeva tmavé, okem viditelné kolonie, složené ze vzpřímených vláken (tzv. konidioforů) nesoucích výtrusy. Foto: M. Réblová
Nenápadná muška, překvapivě složitý život a nečekané propojení se světem hub. V tomto příspěvku vás vezmeme do zákulisí fascinující symbiózy mezi bejlomorkami a mikroskopickými houbami, bez nichž by se jejich vývoj vůbec neobešel. Dozvíte se, jak tento vztah funguje, proč je důležitý pro ekosystémy – a proč může mít význam i pro zemědělství či pěstování révy. O tom, jak se taková hmyzo-houbová partnerství zkoumají a co všechno už o nich víme, vypráví mykolog Miroslav Kolařík z Mikrobiologického ústavu AV ČR.
Na obrázcích níže jsou hálky a otevřené hálky na listovém řapíku a stoncích maliníku a pelyňku. Autorkou fotografií: Barbora Zelinková
Plodomorka Asphondylia sarothamni z čeledi bejlomorkovitých, dospělec |foto:Barbora Zelinková, Mikrobiologický ústav AV ČRKultura houby Botryosphaeria dothidea na misce |foto:Barbora Zelinková, Mikrobiologický ústav AV ČR
Mohlo by se zdát, že v hustě osídleném území metropole už přírodovědce nic nepřekvapí. Přesto se ukazuje, že i v Praze se stále dají objevit druhy, které dosud nebyly z České republiky známy. Nedávné průzkumy dvou pražských přírodních památek – Kalvárie v Motole a Obory Hvězda – přinesly hned sedm takových nálezů. Šest z nich tvoří drobné, okem sotva postřehnutelné lišejníky. Sedmým je poměrně nápadná houba, která na lišejnících roste jako parazit.
Kalvárie v Motole: Nové druhy i oranžový parazit
Přírodní památka Kalvárie v Motole (Praha 5), tvořená především výchozy silurského diabasu a stepními trávníky, ukrývá překvapivě pestrou lišejníkovou flóru. Právě zde byl vůbec poprvé na území České republiky zaznamenán lišejník Lepraria bergensis, který se vyskytuje na skalách i mechorostech a připomíná jemný šedavý prach. Neméně pozoruhodný je objev houby parazitující na lišejnících Erythricium aurantiacum. Tato poměrně nápadná mikroskopická houba vytváří na povrchu stélek jiných lišejníků drobné oranžové polštářky – tzv. bulbily – o velikosti zhruba 0,1 mm. Z ČR nebyla dosud uváděná.
Obora Hvězda: Nečekané poklady na pískovcích a opukách
Další pražskou lokalitou, která skrývá překvapení, je Obora Hvězda v Praze 6 – historický lesopark a chráněná přírodní památka. I zde vědci identifikovali hned několik nových druhů lišejníků pro českou flóru. Mezi potvrzené patří například Arthonia ligniaria a Verrucaria inornata, pionýrské druhy osídlující zdejší pískovce. Další tři taxony byly zatím určeny předběžně, tj. s určitou mírou nejistoty v jejich pojmenování – Thelidium subabsconditum, Verrucaria inaspecta a Verrucaria pilosoides. Tyto druhy se vyskytují na vápnitých substrátech, jako jsou pískovce a opuky. Obora Hvězda tak rozšířila národní seznam lišejníků o pět nových položek, což z ní činí velmi cenné území.
Poklady městské přírody
Celkové počty zaznamenaných lišejníků na obou lokalitách překvapily i samotné výzkumníky. Na Kalvárii v Motole bylo zdokumentováno 222 druhů, v Oboře Hvězda 173. Každé z těchto míst tedy hostí alespoň 10 % všech druhů lišejníků známých z ČR – na poměry městského pozoruhodné číslo.
Zvláště fascinující je skutečnost, že i po dvou stoletích od prvních zaznamenaných sběrů lišejníků v těchto oblastech dochází stále k objevům zcela nových druhů pro naši přírodu. Tyto nálezy jsou důkazem toho, že chráněné přírodní památky ve městech nejsou pouhými rekreačními zónami – představují opravdové oázy biodiverzity, jejichž zachování má význam pro přírodu i poznání.
Autor textu: Jiří Malíček
Jižní svahy s diabasovými skalkami v přírodní památce Kalvárie v Motole. Foto: J. Malíček
Na okraji Prahy, v lokalitě zvané Řepora, se nachází bývalá cihelna, která se postupně proměnila v přírodně cenné mokřadní území. Mykolog Jan Borovička zde během let 2008 až 2024 zaznamenal výskyt desítek druhů hub, včetně několika velmi vzácných. Mezi nejzajímavější nálezy patří ryzec citronový (Lactarius citriolens), který byl nalezen 3. října 2024 a je veden jako zranitelný druh v Červeném seznamu hub České republiky. Dalším unikátním objevem je olšovička zlatá (Alnicola xanthophylla), nalezená v listopadu 2009, která se v Česku vyskytuje jen na několika málo místech. Lokalita je tvořena mokřadními loukami, rybníčky a porosty náletových dřevin, které vytvářejí ideální podmínky pro růst mykorhizních i saprotrofních hub. Vyskytují se zde například třepenitka vlhkožijná (Hypholoma subericaeum), šupinovka ověšená (Pholiota conissans) nebo slzivka velkovýtrusá (Hebeloma nauseosum). Místo je zajímavé nejen z hlediska mykologie, ale i geologie – půda má neutrální pH a obsahuje minerály, které ovlivňují složení vegetace. Revitalizační práce, které zde probíhají od roku 2014, pomohly obnovit mokřadní biotopy a vytvořit naučnou stezku pro veřejnost. Článek upozorňuje na význam této lokality a vybízí k jejímu dalšímu průzkumu. Řepora je důkazem, že i zanedbané městské území se může stát útočištěm pro vzácné přírodní druhy.
okalita Řepora, Praha-Stodůlky, jarní aspekt, současný stav (2025). Fotografoval Jan Borovička.Šupinovka ověšená – Pholiota conissans. Na lokalitě Řepora v Praze nalezl a fotografoval 8. XI. 2009 Jan Borovička (z lokality byla dokladována jiná kolekce).Ryzec citronový – Lactarius citriolens. Na lokalitě Řepora v Praze nalezl a fotografoval 3. X. 2024 Jan Borovička (PRM 963211).
První listopadový den se v Jílovém u Prahy konala mykologická vycházka, která přilákala více než 60 nadšenců hub. Procházku vedl uznávaný mykolog RNDr. Jan Borovička, Ph.D. a rozhodně bylo na co se dívat i poslouchat!
🔍 Co jsme objevili? Mezi mnoha druhy jsme narazili na opravdovou raritu – pavučinec plyšový (Cortinarius orellanus), jednu z nejnebezpečnějších hub našich lesů. Je smrtelně jedovatý, a co je zrádné – příznaky otravy se objevují až s velkým zpožděním. Přítomný mykotoxikolog doc. J. Klán vysvětlil, že toxin lze dnes identifikovat z moči, ale zatím ne z krve – na vývoji metody se intenzivně pracuje. Jeho výklad byl nejen odborný, ale i vtipný, takže se nikdo nenudil.
🍄 Jak poznat jedovaté od jedlých? Ukázali jsme rozdíly mezi muchomůrkou zelenou a citronovou – a s úsměvem dodali, že pokud se houbař ptá na rozdíly mezi těmito dvěma, už ho považujeme za mykologa. Nechyběla ani demonstrace rozdílů mezi jedlou muchomůrkou růžovkou a nebezpečnou muchomůrkou tygrovanou (panterovou).
👃 Hádání vůní – zážitek pro smysly Velký úspěch měla soutěž v poznávání hub podle vůně. Některé druhy voní po okurkách, jiné po rybách – a bylo fascinující sledovat, jak každý vnímá tyto vůně jinak.
Děkujeme všem účastníkům za skvělou atmosféru! Už teď se těšíme na další společné objevování tajů mykologie.
Nově publikovaná studie „From chaos to tranquillity: a modern approach to the identification, nomenclature and phylogeny of Aspergillus, Penicillium and other Eurotiales“(Visagie et al., 2025) představuje rozsáhlou modernizaci taxonomie řádu Eurotiales, který zahrnuje hospodářsky významné rody Aspergillus, Penicillium a Talaromyces.
Autoři shrnuli a zrevidovali všechny druhy řádu Eurotiales popsané po roce 2023, přičemž ze 171 nově popsaných druhů uznali 130 a 41 sloučili s již známými druhy jako synonyma. Kromě toho bylo 17 starších druhů přeřazeno či sloučeno, z čehož vznikl aktualizovaný seznam obsahující 1 393 validních druhů ve 26 rodech.
Klíčovým přínosem práce je vytvoření odborně ověřené referenční databáze DNA sekvencí, zahrnující v době publikace (databáze bude pravidelně doplňována nově získanými daty) 18 837 DNA sekvencí z 5 325 kmenů, která umožní přesnější a jednotnější určování druhů na základě molekulárních dat. Tato odborně spravovaná databáze představuje zásadní nástroj pro stabilizaci nomenklatury a zlepšení reprodukovatelnosti výsledků v taxonomii řádu Eurotiales.
Studie dále reviduje několik z taxonomického hlediska problematických sekcí rodů Aspergillus a Penicillium pomocí pokročilé multilokusové fylogenetické delimitace druhů, která kombinuje více genetických markerů, hlubší porozumění evolučním vztahům v rámci těchto skupin a nastavuje standard pro budoucí fylogenetické revize těchto i dalších rodů..
Autoři zdůrazňují nezbytnost fylogenetického pojetí druhu v době rychlého nárůstu dostupných molekulárních dat, zároveň však apelují na vědeckou komunitu, aby při popisu nových druhů nespoléhala výhradně na molekulární důkazy, ale doplňovala je o morfologické, biochemické, ekologické a fyziologické znaky, které zůstávají pro taxonomii nepostradatelné.
Houbu Trichophyton benhamiae var. luteumpopsali čeští vědci před několika lety jako původce epidemie, která zasáhla mnoho dětí napříč Evropou. Onemocnění, které přenášejí morčata na lidi, zejména na děti, se projevuje výraznou vyrážkou a zánětem kůže, nejčastěji na obličeji nebo rukách.
V nové studii se tým z Mikrobiologického ústavu AV ČR zaměřil na důvod snadného šíření této infekce. Prokázal, že houba zřejmě využívá toxické látky, které mohou oslabovat imunitní reakci hostitele, a tím usnadnit houbě přenos mezi morčaty, z morčete na člověka i mezi lidmi navzájem.
Trichophyton benhamiae var. luteum má sice blízké příbuzné v Evropě i v Americe, ti se však šíří mnohem pomaleji a jen výjimečně způsobují infekce. „Luteum“ varianta se tedy zdá evolučně výjimečně přizpůsobená k přenosu mezi morčetem a člověkem.
„Zjistili jsme, že právě geny spojené se sekundárními metabolity – tedy látkami, které houba vytváří mimo svou běžnou látkovou výměnu – jsou u tohoto kožního patogenu výrazně aktivnější,“ vysvětluje první autorka studie Lenka Machová z Mikrobiologického ústavu AV ČR (MBÚ AV ČR).
Kromě laboratorních experimentů tým využil i model kožní infekce na tkáních, který napodobuje reálné podmínky v myší kůži. „To nám umožnilo zjistit, jak houba reaguje ve svém přirozeném prostředí,“ doplňuje vedoucí výzkumného týmu Adéla Wennrich z MBÚ AV ČR.
Podle vedoucího Laboratoře genetiky a metabolismu hub v MBÚ AV ČR Miroslava Kolaříka jde o důležitý příspěvek k pochopení mechanismů, které umožňují některým druhům dermatofyt rychle se šířit a infikovat nové hostitele.
„Taková znalost je klíčová pro vývoj nových diagnostických nástrojů a léčebných strategií – a také pro ochranu veřejného zdraví,“ říká vědec.
Další výzkum se nyní zaměří na to, jaká je povaha některých z těchto toxických látek a jak přesně působí na lidské buňky. Lepší pochopení jejich mechanismu by v budoucnu mohlo umožnit cíleně zasahovat tento faktor virulence, tj. schopnost vyvolat nemoc, například při vývoji nových léčebných přístupů.
PUBLIKACE
Comparative gene expression analysis in closely related dermatophytes reveals secondary metabolism as a candidate driver of virulence; Machová L, Kostovčík M, Švec K, Hubka V, Kolařík M, Wennrich A.; Microbiol Spectr (2025); DOI: 10.1128/spectrum.01383-25
Lošákovité houby nelze přehlédnout – mají velké plodnice a zespodu ostny místo obvyklých lupenů či rourek. Na místě vydrží týdny a jsou citlivé na znečištění prostředí.
„Jsou tzv. ‚deštníkovými druhy‘ – ukazují přírodně cenná stanoviště a jejich výskyt je důležitým signálem pro ochranu přírody. Některé jsou sbírány jako jedlé, ale mnohé druhy jsou zařazeny na červený seznam ohrožených druhů,“ říká Jan Borovička, mykolog z Geologického ústavu AV ČR.
Když se vědci spojí s nadšenci
Článek vznikl díky programu Strategie AV21 Mycolife – svět hub, který umožňuje amatérským mykologům i vědcům bez přístupu k molekulárním laboratořím studovat houby pomocí analýz DNA. Právě zahrnutí finančně náročných genetických metod zásadně zvyšuje vědeckou hodnotu výsledků.
„Studium lošáků propojuje občanskou vědu a školství s profesionálním výzkumem s konečným cílem zvýšit kvalitu a mezinárodní dopad české mykologie. V projektu Strategie AV21 ročně sekvenujeme stovky položek dodaných mykology z celé republiky,“ říká Miroslav Kolařík z Mikrobiologického ústavu AV ČR (MBÚ AV ČR), který byl zodpovědný za molekulárněgenetickou část studie.
Na seznamu lošákovitých hub z Česka spolupracovali také „nevědci“. Tým autorů zahrnuje amatérského mykologa Jiřího Součka (první autor práce) a středoškolského studenta Pavla Formana. Ten na projektu pracoval ve své Středoškolské odborné činnosti (SOČ) v MBÚ AV ČR. S prací „Rozšíření a příbuznost českých lošákovitých hub“ vyhrál v roce 2024 zlatou medaili na prestižní mezinárodní soutěži projektů středoškolských studentů International Conference of Young Scientists v Turecku.
Výsledkem spolupráce vědců a nadšenců je aktualizovaný seznam druhů rodů hrbolatka – Boletopsis, lošákovec – Hydnellum, bělozub a lošáček – Phellodon a lošák – Sarcodon, které se vyskytují na území České republiky. Studie zároveň zveřejňuje nové poznatky o ekologii těchto druhů, jejich rozšíření a ohrožení.
Studium lošákovitých hub ukazuje, jak může spolupráce mezi vědci, amatérskými mykology a studenty přinést světově unikátní výsledky. Díky projektu Strategie AV21 se daří nejen chránit vzácné druhy, ale také rozvíjet českou mykologii na mezinárodní úrovni.
Lošáček černý (Phellodon aquiloniniger). Foto J. Borovička
Aspergillus nanangensis je houba, která byla donedávna známa jen z australské lesní půdy. Nový výzkum ale ukázal, že se může vyskytovat i v běžném vnitřním prostředí – vědci ji totiž nově našli ve vzduchu a prachu v USA. Čeští vědci tento druh revidovali a popsali, že vytváří dva různé typy konidioforů, bílé a zelené (což je typické pro tuto sekci hub). Tento druh je už z dřívějška známý, že dokáže produkovat látky, nanangeniny, s potenciálním protirakovinným účinkem a proto je tato houba významná. Nové poznatky tak rozšiřují naše chápání o rozšíření a biologii tohoto zajímavého druhu.
V pondělí 27. 10. 2025 navštívil doc. Miroslav Kolařík Křesťanské centrum Křižovatka v Příchovicích v Jizerských horách v rámci Café Nobel on the road. Návštěvníci se dozvěděli spoustu fascinujících informací o houbách – nejen o těch, které chutnají na talíři , ale i o těch, které pomáhají léčit . Ale pozor – některé houby mohou být nebezpečné! Patogenní druhy dokážou během krátké doby vyhubit celé živočišné nebo rostlinné populace .
Houby mají mnohem větší vliv na přírodu, než si většina z nás dokáže představit . Pokud chcete i vy vědět více o tomto světě, mrkněte na loňskou přednášku v Café Nobel na youtube!