Přijďte se s námi projít do lesa a zeptat se mykologa. Třeba vás překvapí, co všechno můžete přidat do míchanice!
Sraz je na náměstí v Jílovém u Prahy 1.11.2025 v 10:00
Rubrika: Aktuality
-
Zapojte se do vědy! Citizen science pro sběr nových druhů hub z hlodavců
Naše výzkumná skupina se zabývá původem a šířením kožních onemocnění, která se mohou přenášet z hlodavců na člověka i domácí zvířata. Abychom lépe porozuměli, jak a kde se tyto houby vyskytují, potřebujeme vaši pomoc.
Jak se můžete zapojit?
Vzorky pošlete na adresu: Mycolife, Mikrobiologický ústav AV ČR, Vídeňská 1083, 142 20 Praha 4
Proč je to důležité?
Vaše pomoc nám umožní zjistit, kde se houby způsobující kožní onemocnění skrývají, a přispět tak k lepší ochraně zdraví lidí i zvířat.
👉 Máte zájem spolupracovat nebo chcete více informací?
Kontaktujte nás na: info@mykolife.czDěkujeme za vaši podporu a ochotu pomoci vědě!
-
Svérázné houby, které se kamarádí s řasami
Čeští vědci vůbec poprvé z České republiky publikovali houbu tužnatku s latinským jménem Multiclavula corynoides. Její nález pochází od Želené Rudy na Šumavě, kde rostla v opuštěné pískovně. Není to ale typická houba, přestože tak vypadá a je blízce příbuzná např. liškám. Jedná se o houbu lichenizovanou čili lišejník. Zelené povlaky kolem plodnic na obrázku totiž také patří tužnatce – jsou to drobné slizovité granulky, v kterých nachází společné obydlí houba (v podobě hyf) a jednobuněčná řasa rodu Elliptochloris (v podobě kulovitých buněk). Společné soužití přináší nesporné výhody při získávání životně důležitých látek. U hub je však symbióza běžnou záležitostí, např. v podobě široce rozšířených mykorhiz.
Vraťme se ale k samotnému rodu Multiclavula. Mezi českými lišejníky je v podstatě raritou. Patří totiž mezi stopkovýtrusné houby neboli bazidiomycety, kde je lichenizace vzácností. Na celém světě potkáme jen několik set lišejníků z tohoto oddělení, přičemž většina z nich roste v tropických oblastech. V celé Evropě se vyskytuje asi dvanáct druhů bazidiolišejníků. V České republice známe aktuálně pouze čtyři druhy, z nichž tři jsou navíc velmi vzácné. Nejvíce rozšířeným zástupcem této skupiny je kalichovka okoličnatá (Lichenomphalia ericetorum), která připomíná třeba známé špičky, a roste na sutích, rašeliništích, pískovcových skalách a tlejícím dřevě.
Vědce nyní čeká další výzva v podobě pátrání po nedávno popsaném a zcela recentně v Evropě nalezeném basidiolišejníku Bryoclavula dryalisepiplutea. Tento nenápadný druh byl zdokumentován z písčité půdy na nizozemském vřesovišti a teoreticky by se mohl vyskytovat i ve střední Evropě.
Autor textu: Jiří Malíček
Citace článku: Malíček J., Janošík L., Mikulášková E. & Palice Z. (2025): Basidiolichen Multiclavula corynoides new to the Czech Republic and a remarkable occurrence of Multiclavula mucida on soil. – Czech Mycology 77: 27–36.
Odkaz na časopis: https://czechmycology.org/
Kalichovka okoličnatá (Lichenomphalia ericetorum), foto: J. Malíček 
Tužnatka Multiclavula corynoides z okolí Železné Rudy na Šumavě. Foto E. Mikulášková. -
Pomocník i hrozba. Na neznámé houby se zaměří odborníci různých profesí
Všudypřítomné houby se hojně využívají v potravinářství, v biotechnologiích i medicíně. Přesto je většina z nich neznámá. Důkladně zmapovaný není ani jejich léčivý potenciál, stejně jako rizika pro lidské zdraví či životní prostředí. Nově je bude studovat interdisciplinární tým v programu Houby – nové hrozby i příležitosti (MycoLife – svět hub), který financuje Strategie AV21 Akademie věd ČR. Vědecké týmy připraví také první česky psaný Velký atlas mikroskopických hub a budou monitorovat i houby v ovzduší ve školních budovách.
Penicilin, jedno z prvních léčiv vyrobených z hub, naprosto změnil lékařství. ‚Obyčejná‘ plíseň zachránila desítky miliony životů. Podobné zásluhy se připisují i další plísni – cyklosporinu A, který už tak dobře známý není.
„Cyklosporin A má schopnost potlačovat imunitu člověka. A právě jeho zavedení odstartovalo éru transplantační medicíny,“ vysvětluje Miroslav Kolařík z Mikrobiologického ústavu AV ČR, garant začínajícího programu MycoLife – svět hub. „Vrchol komerčního úspěchu látek izolovaných z hub ale představují statiny, látky, které snižují ‚špatný‘ cholesterol, čímž výrazně redukují riziko kardiovaskulárních chorob,“ dodává vědec.
Houby nebezpečné – zdaleka nejen pro houbaře
Každý rok se podle lékařských statistik přiotráví zhruba 300 lidí, to je přitom menší problém. Houby, potažmo plísně, můžou kontaminovat i potraviny – přísně se sleduje například aflatoxin, který patří mezi nejsilnější známé karcinogeny. Mikroskopické houby pak způsobují kožní či invazivní mykózy.
„Velkou hrozbou současnosti je migrace nových houbových patogenů, na které nejsme připraveni ani po stránce diagnostiky, ani léčby. Příkladem je epidemie dermatofyty Trichophyton benhamiae přenášená morčaty, která způsobovala výrazné vyrážky zejména dětem,“ říká Miroslav Kolařík. V tomto konkrétním případě vědci včas patogen odhalili a předali informace praktickým lékařům.
„Nově příchozí druhy jsou nejdříve velmi vzácné a skryté v davu našich domácích patogenních druhů. K jejich objevu by normálně došlo až během epidemické fáze, kdy už jsou naopak tak rozšířené, že je jejich zastavení nemožné. Průběžná epidemiologická studia tak umožní zachycení nového patogenu včas a vyvinout metody na jeho detekci a léčbu,“ vyzdvihuje Miroslav Kolařík, proč je důležité nové houby a plísně sledovat.
Složité pěstování komplikuje studium
Zkoumat léčivý potenciál hub a sledovat a předcházet tomu, aby lidem škodily, jsou hlavními cíli programu. Říše hub stále představuje slibný zdroj nových léčiv, chemické látky hub jsou stabilní a mají často široké spektrum účinků. Většina ale zůstává nepopsána. V laboratoři lze totiž houby pěstovat velmi obtížně.
„Pěstování hub spočívá ve vytvoření takové směsi živin, která je pro růst daného druhu dostačující. U části hub tyto podmínky neznáme, takže je nejde v prostředí laboratoře pěstovat, či rostou pomalu a produkují jen málo přírodních látek,“ vysvětluje Miroslav Kolařík. „To velmi ztěžuje jejich studium, a tak se většina prací o chemických látkách z hub dělá na rychle rostoucích plísních. Cílem našeho projektu je mimo jiné optimalizovat růstové podmínky a zaměřit se na pomalu rostoucí skupiny hub.“
Spolupráce s veřejností i atlas mikroskopických hub
Výzkumný program MycoLife – svět hub začíná letos, potrvá do roku 2028 a propojí sedm pracovišť Akademie věd ČR a sedm dalších institucí včetně Univerzity Karlovy a zdravotnických zařízení.
„Chceme zvýšit povědomí veřejnosti o rozmanitosti hub a jejich významu pro lidskou společnost. Osobně se těším na spolupráci odborníků s amatérskými mykology, kteří často tráví celou sezonu v terénu a sbírají unikátní houby,“ říká Miroslav Kolařík. Vědci také zapojí středoškoláky do monitorování výskytu hub v ovzduší šesti škol v projektu „Monitoring kvality ovzduší v prostředí pražských škol“.
Důležitým výstupem bude první česky psaný Velký atlas mikroskopických hub. „Bez mikroskopu a možnosti kultivace na agarových plotnách nemá běžný člověk možnost plísně spatřit v jejich plné kráse. Proto je naším cílem ukázat, jak plísně skutečně vypadají, a vzdělávat laickou i odbornou veřejnost o jejich kráse a různorodosti,“ přibližuje Miroslav Kolařík.
Výhoda mnoha odborností a stabilního zázemí
Výzkumný program financuje Strategie AV21, díky čemuž je možné propojit mnoho různorodých profesí a expertiz. Od uvedeného programu si vědci slibují, že díky spolupráci týmů budou schopni vylepšit postupy kultivace hub a zvýšit produkci jejich přírodních látek, což je zatím velmi složité.
„Chemická struktura nových sloučenin bude stanovena pomocí nejmodernějších metod a nové látky budou testovány na řadě biologických systémů. Budeme hledat využití nových látek na léčbu rakoviny, neurodegenerativních onemocnění, antibakteriálních, antimykotických a antiparazitárních infekcí, které postihují lidi i rostliny,“ vypočítává Miroslav Kolařík.
-
Amatérský mykolog našel na Pálavě vzácnou houbu, která dosud rostla jen v USA
Unikátní podzemní houbu objevil amatérský mykolog na Milovické stráni v CHKO Pálava. Ve spolupráci s vědci z Mikrobiologického ústavu AV ČR ji identifikoval jako sesličku poduškovitou. Ta je přitom známá pouze z horských lesů na západě Spojených států a patří mezi vzácné a chráněné druhy. V Evropě se našla vůbec poprvé. Seslička je velká houba s podzemními či částečně podzemními plodnicemi, které mívají až 6 cm. Je tedy poměrně nápadná, ale konkrétně druh Sedecula pulvinata se mimo Severní Ameriku dosud neobjevil. Přesto se nevyskytuje výhradně v jediné oblasti. Houbu našel v Česku amatérský mykolog Slavomír Valda a hned bylo jasné, že není podobná ničemu, co z našich končin známe. Následným studiem pomocí molekulárně genetických metod se ukázalo, že je to druh Sedecula pulvinata (vědci navrhují český překlad seslička poduškovitá). „Nález v teplé oblasti střední Evropy je velmi nečekaný a ukazuje, že tento druh není jen endemit horských jehličnatých lesů západu USA a má širší ekologické nároky,“ vysvětluje Miroslav Kolařík z Mikrobiologického ústavu AV ČR (MBÚ AV ČR), který s amatérskými mykology spolupracuje. „Jde tak o nový druh nejen naší, ale i evropské mykoflóry. Nové druhy hub se popisují, i z našeho území, poměrně často, nicméně téměř vždy jde o druhy mikroskopických hub,“ dodává vědec. Světová česká databáze Ke studiu rozšíření byla použita také databáze Globalfungi.com, kterou vytvořili vědci z MBÚ AV ČR. Zatímco dosavadní znalosti o rozšíření hub jsou založené na sběru plodnic či kultivaci, tato databáze obsahuje informace získané přímo z přírodních vzorků pomocí sekvenování veškeré přítomné houbové DNA (genetické informace), tedy bez nutnosti danou houbu přímo „vidět“. Umožnuje tak získat daleko větší množství dat a zejména studium hub, které jen vzácně tvoří plodnice nebo je nejde kultivovat v laboratoři. Vytvořením této databáze, která ve světě nemá obdoby, se čeští vědci dostali na světovou špičku ve studiu rozšíření (biogeografie) hub. V případě sesličky se ukázalo, že tato houba není vázána jen na horské jehličnaté lesy západu USA, ale je možné ji najít i v listnatých lesích Spojených států či Kanady. Špičkoví amatéři pomáhají vědcům Česká mykologie má velké zázemí v množství amatérských mykologů, kteří s velkým nasazením houby sbírají a studují. Amatérská neboli občanská věda je hnána zájmem a láskou k danému oboru (viz latinské amare – milovat). „Nesprávně je slovo amatér spojováno s menší znalostí tematiky. Řada amatérských mykologů jsou vynikající znalci hub. Pouze omezené laboratorní, časové a finanční možnosti často nedovolují dosáhnout mezinárodně uznávaných výstupů,“ zdůrazňuje Miroslav Kolařík. Potřebnými kroky k profesionalitě je zejména studium DNA, uložení sběrů a dat do uznávaných herbářů a databází a publikace v respektovaných, anglicky psaných mezinárodních časopisech. „V rámci programu Strategie AV21 Mycolife nabízíme amatérským mykologům pomoc při studiu jejich zajímavých nálezů. Jedním z výstupů je nedávný nález unikátní houby na Pálavě,“ říká vědec. Skrytý svět podzemních hub Velké houby, tj. makromycety si spojujeme zejména s houbami kloboukatými. Nicméně řada druhů tvoří podzemní plodnice, které rostou hned pod povrchem půdy nebo jsou v ní částečně zanořené. Mezi tyto podzemky patří například známé lanýže či jelenky. V terénu je lze najít cíleným sběrem, kdy se pomocí motyčky odkrývá svrchní část zeminy. Nejlépe je se zaměřit na místa rozrytá zvěří, která tyto houby cítí a ráda konzumuje. Všechny podzemky tvoří uzavřené oválné plodnice a pro šíření jejich výtrusů je zvěř nezbytná. Zajímavé také je, že jednotlivé skupiny podzemek jsou vzájemně nepříbuzné a pokaždé vznikly z různých druhů nadzemních hub, často velmi rychlou evoluční změnou. V České republice můžeme například najít podzemní holubinky či ryzce, jejichž plodnice nejsou nadzemním druhům podobné, ale mikroskopicky stále nesou jejich typické znaky. V případě sesličky také známe jejího nadzemního příbuzného: rod popraška (Coniophora), který tvoří rozlité plodnice na mrtvém dřevě.
Odkaz na článek: http://www.czechmycology.org/_cmo/CM76103.pdf
-
O čem se (ne)mluví. Mýtus o udržitelné produkci taxolu houbami
Vědecká komunita se občas setká s fascinující hypotézou, která rozproudí představivost výzkumníků po celém světě. Zvláště když je publikována prestižním týmem v uznávaném periodiku Science a doprovázena komentářem se zvučným titulkem „Surprise! A Fungus Factory For Taxol?“ (Stone 1993). Jeden takový příběh se odehrál kolem hub a jejich údajné schopnosti produkovat taxol, silný protirakovinný prostředek, který se získává z kůry tisu (Taxus). V 90. letech vědci oznámili objev, že taxol může být produkován také houbou žijící uvnitř rostlin tisu. Objev byl přijat s nadšením, protože nabízel naději na udržitelný a levnější způsob výroby tohoto důležitého léku. Následovala lavina podobných studií o houbách produkujících taxol. Není divu, když roční prodeje taxolu jsou v řádech miliard dolarů a pořád rostou. Uplynulo 30 let a výroba taxolu z hub je stále v nedohlednu. Kde se stala chyba? Stále více studií poukazuje na řadu kontroverzí a samotná schopnost tvorby taxolu houbami se jeví jako pochybná. Není to celé jen příběh vědecké nedbalosti?
-
V týdeníku Květy vyšel rozsáhlý článek o výzkumu hub
Houby patří k nejtajemnějším a nejrozsáhlejším organismům na Zemi. Bez nich by nejen nebyli houbaři, ale neexistovalo by pivo ani víno, penicilin a další léky, lidem by se špatně trávilo. Vědci proto zkoumají, jak se společenství hub mění v prostoru i čase, čím mohou houby člověku pomoci a čím uškodit.
O tomto výzkumu vyšel v rámci rubriky Téma týdne rozsáhlý článek v týdeníku Květy č. 34/2024. Na obsahu článku se podílel koordinátor výzkumného programu MycoLife – svět hub Mgr. Miroslav Kolařík, Ph.D. z Mikrobiologického ústavu AV ČR.
-
Nová studie: Potent and reversible open-channel blocker of NMDA receptor derived from dizocilpine with enhanced membrane-to-channel inhibition
V rámci programu MycoLife – svět hub byla v časopise Biomedicine & Pharmacotherapy uveřejněna odborná studie věnující se výzkumu nového blokátoru NMDA receptoru. N-methyl-D-aspartátové receptory (NMDAR) hrají významnou roli při vzniku několika poruch centrálního nervového systému (CNS). V současné době jsou dvěma klinicky používanými blokátory otevřených kanálů NMDAR memantin, používaný k léčbě Alzheimerovy choroby, a ketamin, známý svými anestetickými a antidepresivními vlastnostmi. Navzdory rozsáhlému výzkumu modulátorů NMDAR však mnohé z nich vykazují buď škodlivé vedlejší účinky, nebo nedostatečnou účinnost. Cílem výzkumu bylo otestovat potenciál nového přípravku K2060 jako léčebného prostředku pro poruchy CNS spojené s dysfunkcí NMDAR.
Celá studie je dostupná zde.
