Tým českých a zahraničních vědců zjistil, že kožní plíseň Trichophyton indotineae, známá kvůli časté rezistenci na lék terbinafin, není samostatný druh, jak se dosud předpokládalo. Patří do stejné skupiny jako běžná plíseň Trichophyton mentagrophytes.

Pomocí moderní genetické metody, která porovnává tisíce úseků DNA, vědci ukázali, že rozdíly mezi těmito plísněmi jsou příliš malé na to, aby šlo o oddělené druhy.

Co z toho plyne?

• všechny tyto plísně je vhodné označovat jednotně jako Trichophyton mentagrophytes
• případné „varianty“ druhu lze rozlišit tam, kde je k dispozici přesná molekulární diagnostika

Proč je to důležité?

Nejdůležitější není název plísně, ale to, zda reaguje na léčbu. Rezistence na antimykotika se totiž může objevit i v jiných variantách druhu T. mentagrophytes než jen ve variantě T. mentagrophytes var. indotineae.

Původní studie:

Švarcová, Michaela, et al. „Resolving Phylogenetic Relationships Within the Trichophyton mentagrophytes Complex: A RADseq Genomic Approach Challenges Status of ‘Terbinafine‐Resistant’Trichophyton indotineae as Distinct Species.“ Mycoses68.4 (2025): e70050.

Houby rodu plíška, odborně Exobasidium, parazitují na rostlinách. Vědci se zaměřili na toxiny produkované jedním z dosud nepopsaných druhů, který objevili. Překvapivě našli osm neznámých přírodních látek, které svým složením připomínají slavné lapachony – sloučeniny obsažené v kůře jihoamerického stromu lapacho. Odvary z něj po staletí využívá tradiční medicína pro jeho protizánětlivé a protinádorové účinky.

Dvě z nových látek ukázaly v testech obrovský potenciál. Dokázaly ničit parazity rodů Leishmania a Trypanosoma, původce závažných onemocnění, jako je leishmanióza nebo spavá nemoc, a to už ve velmi nízkých koncentracích.

„Účinnost některých gunacinů byla dokonce vyšší než u amfotericinu B, což je jedno z léčiv, které se v současnosti pro léčbu těchto chorob používá,“ vysvětluje členka týmu Alena Zíková z Biologického centra AV ČR.

„Nalezené látky jsou nicméně poměrně toxické, takže pro přímý vývoj léčiv je třeba hledat méně toxické deriváty. Nicméně tyto látky lze využít pro ničení parazitů přímo v přírodě,“ popisuje člen týmu, buněčný biolog Jan Černý z Přírodovědecké fakulty UK.

Houby jako nový zdroj léčiv

Rod hub Exobasidium je známý spíše jako patogen rostlin, který způsobuje ekonomické ztráty například pěstitelům čaje nebo borůvek. Studovaný nový druh byl dosud přehlížen, ale běžně roste na listech řady rostlin po celém světě, včetně České republiky.

„Je pravděpodobné, že objevené látky houbě v jejím přirozeném prostředí neslouží k napadání rostlin, ale spíše jako chemická zbraň v konkurenčním boji s jinými mikroorganismy. To potvrzují i další zjištěné vlastnosti gunacinů. Některé z nich totiž vykazovaly také účinky proti bakteriím a kvasinkám,“ popisuje vedoucí týmu Miroslav Kolařík z Mikrobiologického ústavu AV ČR (MBÚ AV ČR). „Příroda je zkrátka plná překvapení. Ukazuje se, že i organismy, které běžně vnímáme jako škůdce, mohou skrývat chemický arzenál s obrovským farmakologickým potenciálem,“ říká Miroslav Kolařík.

Jak na popis nových biologických látek

Houby sice produkují řadu neznámých chemických látek, ale jejich popis není snadný a vyžaduje odborná měření.

„Často čelíme problémům s nestabilitou a malou produkcí nové látky. K přesnému určení struktury je třeba řada expertíz, a tedy široký tým. Námi studovaná houba je výjimečná nebývale velkou kvantitou produkce,“ popisuje chemička Eva Stodůlková z MBÚ AV ČR.

Práce mohla vzniknout díky velmi komplexnímu týmu, který zahrnuje mikrobiology, chemiky, parazitology a buněčné biology z MBÚ AV ČR, Biologického centra AV ČR, Přírodovědecké fakulty UK, Helmholtzova ústavu infekčních nemocí v Německu a Univerzity v Egertonu v Keni. Vědci z MBÚ AV ČR se dále zabývají studiem nových hub, u kterých lze předpokládat výskyt nových chemických látek využitelných v biotechnologii.

Studie byla publikována v prestižním mezinárodním časopise Americké chemické společnosti ACS Omega.

Publikace (doi: 10.1021/acsomega.5c01325)

Gunacins: Novel benzo[g]chromene derivatives from the fungus Exobasidium sp. and their potent anti-Leishmania and Trypanosoma activities.

E. Stodůlková et al.

Studie na níž se podílela řada českých vědců popisuje význam enzymu kalpain2. Daný enzym je důležitým „tichým regulátorem“ toho, jak epitelové buňky udržují svou integritu, jak se pohybují a jak reagují na extracelulární signály. Když vědci kalpain2 vyřadili pomocí technologie CRISPR/Cas9, buňky se staly kompaktnějšími, méně migrovaly a jejich adhezní spoje vykazovaly výrazně vyšší stabilitu. Dokonce ani silné stimuly, které běžně spouštějí morfologickou remodelaci a částečné rozvolnění epitelu, už na ně nepůsobily. Studie pomáhá lépe pochopit, jak epitelové buňky udržují svou soudržnost a stabilitu, a ukazuje, jakou roli v této buněčné dynamice hraje enzym kalpain2.

Odkaz na originální studii:

Rasl, Jan, et al. „Depletion of calpain2 accelerates epithelial barrier establishment and reduces growth factor-induced cell scattering.“ Cellular Signalling 121 (2024): 111295.

Mohlo by se zdát, že v hustě osídleném území metropole už přírodovědce nic nepřekvapí. Přesto se ukazuje, že i v Praze se stále dají objevit druhy, které dosud nebyly z České republiky známy. Nedávné průzkumy dvou pražských přírodních památek – Kalvárie v Motole a Obory Hvězda – přinesly hned sedm takových nálezů. Šest z nich tvoří drobné, okem sotva postřehnutelné lišejníky. Sedmým je poměrně nápadná houba, která na lišejnících roste jako parazit.

Kalvárie v Motole: Nové druhy i oranžový parazit

Přírodní památka Kalvárie v Motole (Praha 5), tvořená především výchozy silurského diabasu a stepními trávníky, ukrývá překvapivě pestrou lišejníkovou flóru. Právě zde byl vůbec poprvé na území České republiky zaznamenán lišejník Lepraria bergensis, který se vyskytuje na skalách i mechorostech a připomíná jemný šedavý prach. Neméně pozoruhodný je objev houby parazitující na lišejnících Erythricium aurantiacum. Tato poměrně nápadná mikroskopická houba vytváří na povrchu stélek jiných lišejníků drobné oranžové polštářky – tzv. bulbily – o velikosti zhruba 0,1 mm. Z ČR nebyla dosud uváděná.

Obora Hvězda: Nečekané poklady na pískovcích a opukách

Další pražskou lokalitou, která skrývá překvapení, je Obora Hvězda v Praze 6 – historický lesopark a chráněná přírodní památka. I zde vědci identifikovali hned několik nových druhů lišejníků pro českou flóru. Mezi potvrzené patří například Arthonia ligniaria a Verrucaria inornata, pionýrské druhy osídlující zdejší pískovce. Další tři taxony byly zatím určeny předběžně, tj. s určitou mírou nejistoty v jejich pojmenování – Thelidium subabsconditum, Verrucaria inaspecta a Verrucaria pilosoides. Tyto druhy se vyskytují na vápnitých substrátech, jako jsou pískovce a opuky. Obora Hvězda tak rozšířila národní seznam lišejníků o pět nových položek, což z ní činí velmi cenné území.

Poklady městské přírody

Celkové počty zaznamenaných lišejníků na obou lokalitách překvapily i samotné výzkumníky. Na Kalvárii v Motole bylo zdokumentováno 222 druhů, v Oboře Hvězda 173. Každé z těchto míst tedy hostí alespoň 10 % všech druhů lišejníků známých z ČR – na poměry městského pozoruhodné číslo.

Zvláště fascinující je skutečnost, že i po dvou stoletích od prvních zaznamenaných sběrů lišejníků v těchto oblastech dochází stále k objevům zcela nových druhů pro naši přírodu. Tyto nálezy jsou důkazem toho, že chráněné přírodní památky ve městech nejsou pouhými rekreačními zónami – představují opravdové oázy biodiverzity, jejichž zachování má význam pro přírodu i poznání.

Autor textu: Jiří Malíček

Originální články:

Malíček J. & Palice Z. (2025): Lišejníky přírodní památky Kalvárie v Motole v Praze. – Bryonora 75: 41–70.

Palice Z. & Malíček J. (2025): Lišejníky přírodní památky Obora Hvězda v Praze. – Bohemia centralis 39: 99–135.

Nově publikovaná studie „From chaos to tranquillity: a modern approach to the identification, nomenclature and phylogeny of Aspergillus, Penicillium and other Eurotiales“ (Visagie et al., 2025) představuje rozsáhlou modernizaci taxonomie řádu Eurotiales, který zahrnuje hospodářsky významné rody Aspergillus, Penicillium a Talaromyces.

Autoři shrnuli a zrevidovali všechny druhy řádu Eurotiales popsané po roce 2023, přičemž ze 171 nově popsaných druhů uznali 130 a 41 sloučili s již známými druhy jako synonyma. Kromě toho bylo 17 starších druhů přeřazeno či sloučeno, z čehož vznikl aktualizovaný seznam obsahující 1 393 validních druhů ve 26 rodech.

Klíčovým přínosem práce je vytvoření odborně ověřené referenční databáze DNA sekvencí, zahrnující v době publikace (databáze bude pravidelně doplňována nově získanými daty) 18 837 DNA sekvencí z 5 325 kmenů, která umožní přesnější a jednotnější určování druhů na základě molekulárních dat. Tato odborně spravovaná databáze představuje zásadní nástroj pro stabilizaci nomenklatury a zlepšení reprodukovatelnosti výsledků v taxonomii řádu Eurotiales.

Studie dále reviduje několik z taxonomického hlediska problematických sekcí rodů Aspergillus a Penicillium pomocí pokročilé multilokusové fylogenetické delimitace druhů, která kombinuje více genetických markerů, hlubší porozumění evolučním vztahům v rámci těchto skupin a nastavuje standard pro budoucí fylogenetické revize těchto i dalších rodů..

Autoři zdůrazňují nezbytnost fylogenetického pojetí druhu v době rychlého nárůstu dostupných molekulárních dat, zároveň však apelují na vědeckou komunitu, aby při popisu nových druhů nespoléhala výhradně na molekulární důkazy, ale doplňovala je o morfologické, biochemické, ekologické a fyziologické znaky, které zůstávají pro taxonomii nepostradatelné.

Visagie, C. M., et al. „From chaos to tranquillity: a modern approach to the identification, nomenclature and phylogeny of Aspergillus, Penicillium and other Eurotiales, including an updated accepted species list.“ Studies in Mycology (2025).

Lošákovité houby nelze přehlédnout – mají velké plodnice a zespodu ostny místo obvyklých lupenů či rourek. Na místě vydrží týdny a jsou citlivé na znečištění prostředí.

„Jsou tzv. ‚deštníkovými druhy‘ – ukazují přírodně cenná stanoviště a jejich výskyt je důležitým signálem pro ochranu přírody. Některé jsou sbírány jako jedlé, ale mnohé druhy jsou zařazeny na červený seznam ohrožených druhů,“ říká Jan Borovička, mykolog z Geologického ústavu AV ČR.

Když se vědci spojí s nadšenci

Článek vznikl díky programu Strategie AV21 Mycolife – svět hub, který umožňuje amatérským mykologům i vědcům bez přístupu k molekulárním laboratořím studovat houby pomocí analýz DNA. Právě zahrnutí finančně náročných genetických metod zásadně zvyšuje vědeckou hodnotu výsledků.

„Studium lošáků propojuje občanskou vědu a školství s profesionálním výzkumem s konečným cílem zvýšit kvalitu a mezinárodní dopad české mykologie. V projektu Strategie AV21 ročně sekvenujeme stovky položek dodaných mykology z celé republiky,“ říká Miroslav Kolařík z Mikrobiologického ústavu AV ČR (MBÚ AV ČR), který byl zodpovědný za molekulárněgenetickou část studie.

Na seznamu lošákovitých hub z Česka spolupracovali také „nevědci“. Tým autorů zahrnuje amatérského mykologa Jiřího Součka (první autor práce) a středoškolského studenta Pavla Formana. Ten na projektu pracoval ve své Středoškolské odborné činnosti (SOČ) v MBÚ AV ČR. S prací „Rozšíření a příbuznost českých lošákovitých hub“ vyhrál v roce 2024 zlatou medaili na prestižní mezinárodní soutěži projektů středoškolských studentů International Conference of Young Scientists v Turecku.

Výsledkem spolupráce vědců a nadšenců je aktualizovaný seznam druhů rodů hrbolatka – Boletopsis, lošákovec – Hydnellum, bělozub a lošáček – Phellodon a lošák – Sarcodon, které se vyskytují na území České republiky. Studie zároveň zveřejňuje nové poznatky o ekologii těchto druhů, jejich rozšíření a ohrožení.

Studium lošákovitých hub ukazuje, jak může spolupráce mezi vědci, amatérskými mykology a studenty přinést světově unikátní výsledky. Díky projektu Strategie AV21 se daří nejen chránit vzácné druhy, ale také rozvíjet českou mykologii na mezinárodní úrovni.

Souček J., Holec J., Borovička J., Dvořák D., Forman P., Hrouda P., Kolařík M. (2025) A DNA-based checklist of the stipitate hydnoids (Bankeraceae s.l.) of Czechia. Czech Mycology, 77(1): 37–88.