Baňka velkokališná (Sarcosphaera coronaria) patří mezi nejzáhadnější jarní houby Evropy. Nápadná kráska, která byla kdysi považována za jedlou, se po sérii otrav změnila ve varovný symbol přírody, která si svá tajemství často dobře střeží. Co stojí za její toxicitou? A proč v sobě dokáže akumulovat mimořádná množství arzénu?
🔬 Moderní výzkum odhaluje, že tato houba není jedním druhem, ale celým komplexem více druhů – a v Evropě jich roste minimálně několik. Jak je rozpoznat? Kde se vyskytují? A co nový výzkum znamená pro mykology i nadšené houbaře?
📢 Přijďte na přednášku, která shrne nejnovější poznatky o této fascinující, vzácné a zároveň nebezpečné houbě!
Můžete také donést houby k demonstraci, nebo určení, pokud se dostavíte v předstihu. Více se dozvíte na odkazu níže.
📍 Detaily o místě a organizaci najdete v úvodním sdělení k jarnímu cyklu přednášek ČMS 2025.
Proč některé houby vyrostou jen jednou za osm let – a proč je vědci navzdory tomu stále hledají?
Mykologové popisují, jak se člověk může brodit horskými potoky v Alpách jen kvůli jediné plodnici, která je pro výzkum klíčová. Přitom se ukazuje, že ani ideální počasí nezaručí, že houby vůbec vyrazí – skutečné důvody jejich růstu zatím věda teprve skládá dohromady. Pod povrchem lesa však houby mezitím tiše řídí celý ekosystém a dělají práci, bez které by les nemohl fungovat.
V rozhovoru se dozvíte i to, proč aplikace na rozpoznávání hub mohou být spíše pastí než pomocníkem a kdy nás mohou přivést do problémů. A jestli si myslíte, že sbírat houby znamená „co najdu, to vezmu“, možná vás překvapí, jak odlišně to vidí odborníci. Celý příběh odhaluje svět, kde věda, příroda i dobrodružství splývají v jedno – a který stojí za to prozkoumat.
Čeští mikrobiologové každoročně objevují až dvacet nových druhů hub – stačí se podívat tam, kde příroda nenápadně tleje a pracuje.
V místech, kterým se běžně vyhýbáme, se totiž skrývá překvapivě bohatý mikrosvět, který stále čeká na své objevení. Tento článek vás vezme do rozhovoru Miroslava Kolaříka, kde popisuje to, že každý vzorek může odhalit úplně nový druh života.
Domácí mazlíčci, jako jsou morčata nebo ježci, jistě potěší, ale mohou být také zdrojem kožních infekcí. Jaká rizika představují pro děti, které si s nimi nejvíc hrají?
Zachumlejte se do deky a poslechněte si naši kolegyni Adélu Wennrich, odbornici na dermatofyty na Spotify, YouTube nebo na webu AV.
Nové houbové patogeny se v Evropě objevují častěji a vědci se je snaží co nejrychleji zmapovat. Ukazuje se, že některé přicházejí z nečekaných míst — od domácích mazlíčků i volně žijících zvířat. Moderní výzkum odhaluje druhy, které medicína dosud vůbec neznala, a přináší nové pohledy na to, jak se houby v přírodě chovají. Vědci zkoumají, jak tyto organismy vznikají, šíří se a jak jim můžeme porozumět dřív, než způsobí problémy. Článek nabízí fascinující pohled do zákulisí týmu, který jde houbovým nemocem „po stopách“.
Tým českých a zahraničních vědců zjistil, že kožní plíseň Trichophyton indotineae, známá kvůli časté rezistenci na lék terbinafin, není samostatný druh, jak se dosud předpokládalo. Patří do stejné skupiny jako běžná plíseň Trichophyton mentagrophytes.
Pomocí moderní genetické metody, která porovnává tisíce úseků DNA, vědci ukázali, že rozdíly mezi těmito plísněmi jsou příliš malé na to, aby šlo o oddělené druhy.
Co z toho plyne?
všechny tyto plísně je vhodné označovat jednotně jako Trichophyton mentagrophytes
případné „varianty“ druhu lze rozlišit tam, kde je k dispozici přesná molekulární diagnostika
Proč je to důležité?
Nejdůležitější není název plísně, ale to, zda reaguje na léčbu. Rezistence na antimykotika se totiž může objevit i v jiných variantách druhu T. mentagrophytes než jen ve variantě T. mentagrophytes var. indotineae.
Houby rodu plíška, odborně Exobasidium, parazitují na rostlinách. Vědci se zaměřili na toxiny produkované jedním z dosud nepopsaných druhů, který objevili. Překvapivě našli osm neznámých přírodních látek, které svým složením připomínají slavné lapachony – sloučeniny obsažené v kůře jihoamerického stromu lapacho. Odvary z něj po staletí využívá tradiční medicína pro jeho protizánětlivé a protinádorové účinky.
Dvě z nových látek ukázaly v testech obrovský potenciál. Dokázaly ničit parazity rodů Leishmania a Trypanosoma, původce závažných onemocnění, jako je leishmanióza nebo spavá nemoc, a to už ve velmi nízkých koncentracích.
„Účinnost některých gunacinů byla dokonce vyšší než u amfotericinu B, což je jedno z léčiv, které se v současnosti pro léčbu těchto chorob používá,“ vysvětluje členka týmu Alena Zíková z Biologického centra AV ČR.
„Nalezené látky jsou nicméně poměrně toxické, takže pro přímý vývoj léčiv je třeba hledat méně toxické deriváty. Nicméně tyto látky lze využít pro ničení parazitů přímo v přírodě,“ popisuje člen týmu, buněčný biolog Jan Černý z Přírodovědecké fakulty UK.
Houby jako nový zdroj léčiv
Rod hub Exobasidium je známý spíše jako patogen rostlin, který způsobuje ekonomické ztráty například pěstitelům čaje nebo borůvek. Studovaný nový druh byl dosud přehlížen, ale běžně roste na listech řady rostlin po celém světě, včetně České republiky.
„Je pravděpodobné, že objevené látky houbě v jejím přirozeném prostředí neslouží k napadání rostlin, ale spíše jako chemická zbraň v konkurenčním boji s jinými mikroorganismy. To potvrzují i další zjištěné vlastnosti gunacinů. Některé z nich totiž vykazovaly také účinky proti bakteriím a kvasinkám,“ popisuje vedoucí týmu Miroslav Kolařík z Mikrobiologického ústavu AV ČR (MBÚ AV ČR). „Příroda je zkrátka plná překvapení. Ukazuje se, že i organismy, které běžně vnímáme jako škůdce, mohou skrývat chemický arzenál s obrovským farmakologickým potenciálem,“ říká Miroslav Kolařík.
Jak na popis nových biologických látek
Houby sice produkují řadu neznámých chemických látek, ale jejich popis není snadný a vyžaduje odborná měření.
„Často čelíme problémům s nestabilitou a malou produkcí nové látky. K přesnému určení struktury je třeba řada expertíz, a tedy široký tým. Námi studovaná houba je výjimečná nebývale velkou kvantitou produkce,“ popisuje chemička Eva Stodůlková z MBÚ AV ČR.
Práce mohla vzniknout díky velmi komplexnímu týmu, který zahrnuje mikrobiology, chemiky, parazitology a buněčné biology z MBÚ AV ČR, Biologického centra AV ČR, Přírodovědecké fakulty UK, Helmholtzova ústavu infekčních nemocí v Německu a Univerzity v Egertonu v Keni. Vědci z MBÚ AV ČR se dále zabývají studiem nových hub, u kterých lze předpokládat výskyt nových chemických látek využitelných v biotechnologii.
Studie byla publikována v prestižním mezinárodním časopise Americké chemické společnosti ACS Omega.
Publikace (doi: 10.1021/acsomega.5c01325)
Gunacins: Novel benzo[g]chromene derivatives from the fungus Exobasidium sp. and their potent anti-Leishmania and Trypanosoma activities.
E. Stodůlková et al.
Přehled chemických látek objevených z houby Exobasidium. Tato houba v kultuře roste jako kvasinka produkující výrazně červené pigmenty – gunaciny.Houba rodu ExobasidiumHouba rodu Exobasidium
Studie na níž se podílela řada českých vědců popisuje význam enzymu kalpain2. Daný enzym je důležitým „tichým regulátorem“ toho, jak epitelové buňky udržují svou integritu, jak se pohybují a jak reagují na extracelulární signály. Když vědci kalpain2 vyřadili pomocí technologie CRISPR/Cas9, buňky se staly kompaktnějšími, méně migrovaly a jejich adhezní spoje vykazovaly výrazně vyšší stabilitu. Dokonce ani silné stimuly, které běžně spouštějí morfologickou remodelaci a částečné rozvolnění epitelu, už na ně nepůsobily. Studie pomáhá lépe pochopit, jak epitelové buňky udržují svou soudržnost a stabilitu, a ukazuje, jakou roli v této buněčné dynamice hraje enzym kalpain2.
Mykologové z Botanického ústavu Akademie věd ČR a spolupracujících institucí, popsali pozoruhodný případ, který dokládá, že i dobře spravované veřejné sbírky mikroorganismů mohou ukrývat systematické omyly. Studie, publikovaná v prestižním mezinárodním časopise IMA Fungus, odhalila, že sedm kmenů uložených v mezinárodní sbírce pod stejným druhovým názvem představuje ve skutečnosti sedm geneticky i morfologicky odlišných druhů hub, náležejících do čtyř různých řádů a tří tříd v rámci oddělení Ascomycota.
Pleurophragmium parvisporum tvoří na povrchu dřeva tmavé, okem viditelné kolonie, složené ze vzpřímených vláken (tzv. konidioforů) nesoucích výtrusy. Foto: M. Réblová
Nenápadná muška, překvapivě složitý život a nečekané propojení se světem hub. V tomto příspěvku vás vezmeme do zákulisí fascinující symbiózy mezi bejlomorkami a mikroskopickými houbami, bez nichž by se jejich vývoj vůbec neobešel. Dozvíte se, jak tento vztah funguje, proč je důležitý pro ekosystémy – a proč může mít význam i pro zemědělství či pěstování révy. O tom, jak se taková hmyzo-houbová partnerství zkoumají a co všechno už o nich víme, vypráví mykolog Miroslav Kolařík z Mikrobiologického ústavu AV ČR.
Na obrázcích níže jsou hálky a otevřené hálky na listovém řapíku a stoncích maliníku a pelyňku. Autorkou fotografií: Barbora Zelinková
Plodomorka Asphondylia sarothamni z čeledi bejlomorkovitých, dospělec |foto:Barbora Zelinková, Mikrobiologický ústav AV ČRKultura houby Botryosphaeria dothidea na misce |foto:Barbora Zelinková, Mikrobiologický ústav AV ČR
