Mohly by v oblacích Venuše přežívat houby? Nová studie publikovaná v časopise Scientific Reports přináší odvážnou hypotézu, že mezi kandidáty na případný život v kyselých venušanských oblacích by mohly patřit acidofilní houby, tedy organismy schopné růst v extrémně kyselém prostředí. Autoři upozorňují, že některé jejich vlastnosti překvapivě dobře odpovídají podmínkám panujícím v atmosféře druhé planety Sluneční soustavy.

Zájem o Venuši souvisí i s představou, že tato planeta nemusela být vždy tak nehostinná jako dnes. Některé klimatické modely naznačují, že mohla mít po dlouhou část své historie kapalnou vodu na povrchu, a dokonce podmínky vhodné pro vznik života. Pokud k tomu skutečně došlo, případné organismy mohly během následného oteplování a vysychání planety ustoupit do atmosféry. Právě ve výšce přibližně 50 až 60 kilometrů nad povrchem dnes panují teploty a tlak překvapivě podobné podmínkám na Zemi. Toto prostředí je však extrémně kyselé, protože oblaka tvoří především kapky kyseliny sírové. Právě proto se pozornost obrací k organismům, které podobné podmínky zvládají i na Zemi.

Významnou roli v tomto příběhu hraje také česká mykologie. Právě z České republiky byl popsán nový rod Acidiella včetně druhu Acidiella bohemica, který obývá extrémně kyselé prostředí. Najdeme je například na unikátní lokalitě Soos v západních Čechách.  Společně s rody Acidomyces tvoří skupinu mimořádně odolných hub schopných přežívat při hodnotách pH blížících se 1, ve vysokých koncentracích kovů a dalších podmínkách, které byly ještě nedávno považovány za neslučitelné se životem složitějších organismů.

Tyto houby nejsou zajímavé pouze pro astrobiologii. Díky své schopnosti růst v extrémních podmínkách představují slibný zdroj enzymů a metabolických procesů využitelných v biotechnologiích, například při čištění kyselých důlních vod, bioremediacích kontaminovaných lokalit nebo biologickém zpracování kovů. Některé druhy navíc dokáží transformovat toxické prvky a podílet se na vzniku minerálních sloučenin.

Ačkoli existence života na Venuši zůstává čistě hypotetická, výzkum acidofilních hub ukazuje, že hranice života jsou mnohem širší, než jsme si ještě před několika desetiletími dokázali představit. Organismy objevené v českých a evropských kyselých lokalitách dnes pomáhají vědcům přemýšlet o tom, jak by mohl vypadat život nejen na Zemi, ale možná i v oblacích naší nejbližší planetární sousedky.

Publikace

Olewicz A., Słowik G.P. & Kolařík M. (2026) Acidophilic fungi as possible candidates for living forms in the Venus clouds. Scientific Reports. https://doi.org/10.1038/s41598-026-57245-3

KONTAKT PRO MÉDIA

doc. RNDr. Miroslav Kolařík, Ph.D.
Mikrobiologický ústav AV ČR
Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy
E-mail:mkolarik@biomed.cas.cz
Tel: +420 777 880 129

Jak ochránit žampiony, hlívu a další jedlé houby před plísní, která v pěstírnách způsobuje vážné ekonomické ztráty? Právě touto otázkou se na začátku zabývali vědci z Mikrobiologického ústavu Akademie věd ČR a Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. Výzkum, inspirovaný pozorováním tropické houby rodu Hermatomyces, nakonec vedl k identifikaci dvou dosud málo prozkoumaných biologicky aktivních látek s výraznými antimikrobiálními účinky.

Plísně rodu Trichoderma patří mezi největší problémy nejen v laboratořích, kde se izolují a pěstují houby, ale i v některých odvětvích průmyslu, např. při pěstování hlívy a žampionů. Díky rychle rostoucímu myceliu a ohromné produkci lehkých, rychle se šířících spor kontaminují nejen kultury jiných hub, ale i celé provozy. Vědci proto zvažovali, zda by bylo možné využít jinou houbu, která by byla vůči pěstovaným druhům šetrná, ale zároveň by dokázala růst Trichodermy potlačit.

Impulzem se stalo v podstatě náhodné „oprášení“ zapomenutého pozorování ze 70. let minulého století, které udělal docent Ondřej Koukol z katedry botaniky Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, který se dlouhodobě věnuje systematice tropického rodu Hermatomyces. Všiml si v literatuře zmínky o tom, že právě zástupci rodu Hermatomyces jsou schopni zastavit růst jinak nezdolných plísní rodu Trichoderma. Do kultury jednoho z druhů Hermatomyces proto naočkoval i plíseň rodu Trichoderma. Její růst se opravdu po pár dnech v okolí kolonie Hermatomyces zastavil, jako by zde neměla šanci se dál šířit.

Ještě zajímavější byl další výsledek. Zatímco růst Trichodermy byl tropickou houbou silně potlačen, hlíva ústřičná si s Hermatomyces poradila bez problémů a po stejné době jej přerostla. Ukázalo se tak, že tropická houba dokáže cíleně brzdit růst nebezpečného parazita, aniž by významně ohrožovala hlívu. Následné laboratorní testy potvrdily, že látky produkované houbou rodu Hermatomyces výrazně inhibují růst Trichodermy, zatímco na hlívu ústřičnou působí podstatně slaběji.

„Právě tato selektivita a také fakt, že rod Hermatomyces byl dosud z hlediska produkce sekundárních metabolitů neprozkoumaný, nás vedly k tomu, abychom se na látky, které produkuje, podívali detailněji,“ vysvětluje Tereza Ježková, první autorka studie.

Do výzkumu se zapojili odborníci z Mikrobiologického ústavu AV ČR a Helmholtzova centra pro infekční onemocnění. Protože však nelze do pěstíren zavádět organismy produkující potenciálně toxické látky, zaměřil se výzkum na izolaci a charakterizaci jednotlivých molekul.

Z houby Hermatomyces se podařilo izolovat několik sloučenin. Některé z nich se ukázaly jako toxické nejen pro houby, ale i pro další organismy včetně člověka. Vědci proto zvolili jiný přístup – identifikovat konkrétní látky odpovědné za antimikrobiální aktivitu.

Pomocí pokročilých metod analytické chemie, včetně nukleární magnetické rezonance a rentgenové krystalografie, byly u druhu Hermatomyces reticulatus identifikovány dvě antimikrobiální látky – palmarumycin C2 a palmarumycin C12. Obě sloučeniny patří mezi tzv. spironaftochinony, molekuly s charakteristickým spirálovitým jádrem.

Tyto látky vykazují silnou inhibiční aktivitu vůči houbám i bakteriím, avšak zároveň mají prokázané cytotoxické účinky. Samy o sobě proto pravděpodobně nenajdou přímé uplatnění v ochraně pěstovaných hub.

„Za pozorovanou selektivitu nemusí být zodpovědná jedna jediná látka, ale spíše kombinace více aktivních složek, což by vyžadovalo další výzkum,“ doplňuje Adéla Wennrich, vedoucí výzkumného týmu z Mikrobiologického ústavu AV ČR.

Přesto má studie významný dopad. Poukazuje na velký, dosud málo prozkoumaný potenciál tropických hub z rodu Hermatomyces a jemu příbuzných jako zdroje biologicky aktivních látek, které mohou inspirovat další výzkum – nejen v oblasti zemědělství, ale i medicíny.

V medicíně dlouhodobě chybí nová antimykotika. Houby si vůči dostupným léčivům vytvářejí rezistenci a vývoj nových látek je velmi náročný. Přitom houbové infekce představují vážnou hrozbu a každoročně jsou zodpovědné za miliony úmrtí, zejména u pacientů s oslabenou imunitou,“ uzavírá Adéla Wennrich, která se nyní věnuje výzkumu potenciálně nových antimikrobiálních látek v Helmholtzově centru pro výzkum infekčních onemocnění

Výzkum tak ukazuje, že i když původní záměr ochránit pěstírny hlívy a žampionů nebyl naplněn, studium málo známých tropických hub může vést k nečekaným a cenným objevům.

Kontakt: 

Miroslav Kolařík 
mkolarik@biomed.cas.cz
+420296442332

Ježková, T., Kuzma, M., Zápal, J. et al. Production of bioactive spirodioxynaphthalenes from Hermatomyces reticulatus (Pleosporales). Folia Microbiol (2026). https://doi.org/10.1007/s12223-026-01475-5

Významný objev ve třech oblastech současně – v mykologii, biotechnologii a lesnické entomologii – popsali vědci při studiu ambrosiového brouka jádroholoda jedlového (Treptoplatypus oxyurus) nalezeného na Slovensku. Klíčovou roli přitom sehrál už samotný sběr výjimečně vzácného brouka.

„Treptoplatypus oxyurus patří do skupiny jádrohlodů, což je skupina čítající tisíce tropických druhů, ale v Evropě žijí pouze dva původní druhy. Nedávno byl slovenskými kolegy nalezen na Slovensku. Tento nález celou studii umožnil,“upozorňuje lesnický entomolog Miloš Knížek z Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti, který se na výzkumu podílel.

Houboví farmáři s pestrou „zahrádkou“

„Jádrohlodi jsou unikátní tím, že své chodbičky hlodají v nestravitelném dřevě. Ve speciálních orgánech na svém těle (mykangiích) přenášejí symbiotické houby, které v chodbičkách aktivně pěstují, zahrádku udržují a spásají. Každý ambrosiový brouk má své unikátní houby. Treptoplatypus oxyurus pro svoji vzácnost dosud unikal snahám o jeho studium,“ říká přední světový odborník na jádrohlody Jiří Hulcr, který působí v Mikrobiologickém ústavu AV ČR a na Floridské univerzitě (USA).

Vědci našli ve vzorcích neobvyklé množství doposud neznámých organismů.

„Z pěti hlavních symbiontů (hub), které jsme v těle brouka a jeho požercích našli, byl jeden zcela nový rod, tři nové druhy a další dvě nalezené houby patří mezi extrémně vzácné taxony. Taková koncentrace nových organismů je mimořádná. Velký podíl taxonů, tzv. endemických, které nenajdeme nikde jinde, lze přirovnat třeba k souostroví Galapágy. U Zvolena tak leží ‚Galapágy houbové říše‘,“ říká hlavní autor studie Miroslav Kolařík z Mikrobiologického ústavu Akademie věd ČR.

Houby, které zabijí strom i pomohou v potravinářství

Proč je důležité tyto miniaturní houby studovat? Mnoho ambrosiových brouků jsou lesní škůdci a houby jim pomáhají oslabit obranu napadených stromů. Nově objevený rod a druh Wilhelmdebeerea oxyuri patří právě do skupiny hub, které způsobují tzv. modrání dřeva, jsou schopné zdravý strom zabít, a tím usnadnit jeho kolonizaci ambrosiovým broukem.

Zkoumání těchto brouků je důležité také s ohledem na potravinářství. Houby jsou totiž bohaté na živiny a netvoří toxické látky. Ve střevě dřevokazných brouků se pak hledají kvasinky, které tolerují extrémně kyselé prostředí s minimem kyslíku. Studie tak zahrnovala biochemické testy a charakterizaci celogenomové sekvence.

„Naše analýzy potvrdily, že nalezené kvasinky skutečně dokážou trávit široké spektrum cukrů, které jsou součástí dřeva. Tím se nedostupné živiny mohou dostat až k broukovi. K jejich rozkladu potřebují kyslík, což brání jejich využití při výrobě bioetanolu, nicméně díky jejich všestrannosti se nabízí řada dalších aplikací v biotechnologiích,“ říká spoluautorka Renata Vadkertiová z Chemického ústavu a Centra glykomiky Slovenské akademie věd.

Symbolické je pojmenování nových druhů kvasinek, Sugiyamaella casensis a Blastobotrys sasensis jsou odvozeny od anglických zkratek pro českou (CAS) a Slovenskou akademii věd (SAS) a odkazuje na česko-slovenskou výzkumnou spolupráci.

Studie dokazuje, že i v evropských lesích existují pozoruhodně komplexní a skryté mikrobiální světy, které čekají na svá objevení. K tomu je potřeba multioborový přístup a spojení specialistů na lesnickou entomologii, mikrobiologů, genetiků a chemiků.

Práce vyšla v prestižním mezinárodním časopise IMA Fungus.

PUBLIKACE

Kolařík M, Vadkertiová R, Knížek M, Sklenář F, Vakula J, Zúbrik M, Kolář M, Hulcr J (2026) The ambrosial mycobiota of Treptoplatypus oxyurus (Coleoptera, Platypodidae): a unique island of fungal diversity revealing Wilhelmdebeerea oxyuri gen. et sp. nov. (Ophiostomatales), and two new yeast species Blastobotrys sasensis sp. nov., and Sugiyamaella casensis sp. nov. (Dipodascales). IMA Fungus 17: e177075. 

KONTAKT: Miroslav Kolařík (Laboratoř genetiky a metabolismu hub)

Tisková zpráva