Čeští mikrobiologové každoročně objevují až dvacet nových druhů hub – stačí se podívat tam, kde příroda nenápadně tleje a pracuje.
V místech, kterým se běžně vyhýbáme, se totiž skrývá překvapivě bohatý mikrosvět, který stále čeká na své objevení. Tento článek vás vezme do rozhovoru Miroslava Kolaříka, kde popisuje to, že každý vzorek může odhalit úplně nový druh života.
Domácí mazlíčci, jako jsou morčata nebo ježci, jistě potěší, ale mohou být také zdrojem kožních infekcí. Jaká rizika představují pro děti, které si s nimi nejvíc hrají?
Zachumlejte se do deky a poslechněte si naši kolegyni Adélu Wennrich, odbornici na dermatofyty na Spotify, YouTube nebo na webu AV.
Nové houbové patogeny se v Evropě objevují častěji a vědci se je snaží co nejrychleji zmapovat. Ukazuje se, že některé přicházejí z nečekaných míst — od domácích mazlíčků i volně žijících zvířat. Moderní výzkum odhaluje druhy, které medicína dosud vůbec neznala, a přináší nové pohledy na to, jak se houby v přírodě chovají. Vědci zkoumají, jak tyto organismy vznikají, šíří se a jak jim můžeme porozumět dřív, než způsobí problémy. Článek nabízí fascinující pohled do zákulisí týmu, který jde houbovým nemocem „po stopách“.
Tým českých a zahraničních vědců zjistil, že kožní plíseň Trichophyton indotineae, známá kvůli časté rezistenci na lék terbinafin, není samostatný druh, jak se dosud předpokládalo. Patří do stejné skupiny jako běžná plíseň Trichophyton mentagrophytes.
Pomocí moderní genetické metody, která porovnává tisíce úseků DNA, vědci ukázali, že rozdíly mezi těmito plísněmi jsou příliš malé na to, aby šlo o oddělené druhy.
Nejdůležitější není název plísně, ale to, zda reaguje na léčbu. Rezistence na antimykotika se totiž může objevit i v jiných variantách druhu T. mentagrophytes než jen ve variantě T. mentagrophytes var. indotineae.
Původní studie:
Houby rodu plíška, odborně Exobasidium, parazitují na rostlinách. Vědci se zaměřili na toxiny produkované jedním z dosud nepopsaných druhů, který objevili. Překvapivě našli osm neznámých přírodních látek, které svým složením připomínají slavné lapachony – sloučeniny obsažené v kůře jihoamerického stromu lapacho. Odvary z něj po staletí využívá tradiční medicína pro jeho protizánětlivé a protinádorové účinky.
Dvě z nových látek ukázaly v testech obrovský potenciál. Dokázaly ničit parazity rodů Leishmania a Trypanosoma, původce závažných onemocnění, jako je leishmanióza nebo spavá nemoc, a to už ve velmi nízkých koncentracích.
„Účinnost některých gunacinů byla dokonce vyšší než u amfotericinu B, což je jedno z léčiv, které se v současnosti pro léčbu těchto chorob používá,“ vysvětluje členka týmu Alena Zíková z Biologického centra AV ČR.
„Nalezené látky jsou nicméně poměrně toxické, takže pro přímý vývoj léčiv je třeba hledat méně toxické deriváty. Nicméně tyto látky lze využít pro ničení parazitů přímo v přírodě,“ popisuje člen týmu, buněčný biolog Jan Černý z Přírodovědecké fakulty UK.
Houby jako nový zdroj léčiv
Rod hub Exobasidium je známý spíše jako patogen rostlin, který způsobuje ekonomické ztráty například pěstitelům čaje nebo borůvek. Studovaný nový druh byl dosud přehlížen, ale běžně roste na listech řady rostlin po celém světě, včetně České republiky.
„Je pravděpodobné, že objevené látky houbě v jejím přirozeném prostředí neslouží k napadání rostlin, ale spíše jako chemická zbraň v konkurenčním boji s jinými mikroorganismy. To potvrzují i další zjištěné vlastnosti gunacinů. Některé z nich totiž vykazovaly také účinky proti bakteriím a kvasinkám,“ popisuje vedoucí týmu Miroslav Kolařík z Mikrobiologického ústavu AV ČR (MBÚ AV ČR). „Příroda je zkrátka plná překvapení. Ukazuje se, že i organismy, které běžně vnímáme jako škůdce, mohou skrývat chemický arzenál s obrovským farmakologickým potenciálem,“ říká Miroslav Kolařík.
Jak na popis nových biologických látek
Houby sice produkují řadu neznámých chemických látek, ale jejich popis není snadný a vyžaduje odborná měření.
„Často čelíme problémům s nestabilitou a malou produkcí nové látky. K přesnému určení struktury je třeba řada expertíz, a tedy široký tým. Námi studovaná houba je výjimečná nebývale velkou kvantitou produkce,“ popisuje chemička Eva Stodůlková z MBÚ AV ČR.
Práce mohla vzniknout díky velmi komplexnímu týmu, který zahrnuje mikrobiology, chemiky, parazitology a buněčné biology z MBÚ AV ČR, Biologického centra AV ČR, Přírodovědecké fakulty UK, Helmholtzova ústavu infekčních nemocí v Německu a Univerzity v Egertonu v Keni. Vědci z MBÚ AV ČR se dále zabývají studiem nových hub, u kterých lze předpokládat výskyt nových chemických látek využitelných v biotechnologii.
Studie byla publikována v prestižním mezinárodním časopise Americké chemické společnosti ACS Omega.
Publikace (doi: 10.1021/acsomega.5c01325)
Gunacins: Novel benzo[g]chromene derivatives from the fungus Exobasidium sp. and their potent anti-Leishmania and Trypanosoma activities.
E. Stodůlková et al.
Studie na níž se podílela řada českých vědců popisuje význam enzymu kalpain2. Daný enzym je důležitým „tichým regulátorem“ toho, jak epitelové buňky udržují svou integritu, jak se pohybují a jak reagují na extracelulární signály. Když vědci kalpain2 vyřadili pomocí technologie CRISPR/Cas9, buňky se staly kompaktnějšími, méně migrovaly a jejich adhezní spoje vykazovaly výrazně vyšší stabilitu. Dokonce ani silné stimuly, které běžně spouštějí morfologickou remodelaci a částečné rozvolnění epitelu, už na ně nepůsobily. Studie pomáhá lépe pochopit, jak epitelové buňky udržují svou soudržnost a stabilitu, a ukazuje, jakou roli v této buněčné dynamice hraje enzym kalpain2.
Odkaz na originální studii:
Mykologové z Botanického ústavu Akademie věd ČR a spolupracujících institucí, popsali pozoruhodný případ, který dokládá, že i dobře spravované veřejné sbírky mikroorganismů mohou ukrývat systematické omyly. Studie, publikovaná v prestižním mezinárodním časopise IMA Fungus, odhalila, že sedm kmenů uložených v mezinárodní sbírce pod stejným druhovým názvem představuje ve skutečnosti sedm geneticky i morfologicky odlišných druhů hub, náležejících do čtyř různých řádů a tří tříd v rámci oddělení Ascomycota.
Odkaz na úplnou tiskovou zprávu.
Nenápadná muška, překvapivě složitý život a nečekané propojení se světem hub. V tomto příspěvku vás vezmeme do zákulisí fascinující symbiózy mezi bejlomorkami a mikroskopickými houbami, bez nichž by se jejich vývoj vůbec neobešel. Dozvíte se, jak tento vztah funguje, proč je důležitý pro ekosystémy – a proč může mít význam i pro zemědělství či pěstování révy. O tom, jak se taková hmyzo-houbová partnerství zkoumají a co všechno už o nich víme, vypráví mykolog Miroslav Kolařík z Mikrobiologického ústavu AV ČR.
Odkaz na poslech rozhorovu na Českém rozhlasu.
Na obrázcích níže jsou hálky a otevřené hálky na listovém řapíku a stoncích maliníku a pelyňku. Autorkou fotografií: Barbora Zelinková
Mohlo by se zdát, že v hustě osídleném území metropole už přírodovědce nic nepřekvapí. Přesto se ukazuje, že i v Praze se stále dají objevit druhy, které dosud nebyly z České republiky známy. Nedávné průzkumy dvou pražských přírodních památek – Kalvárie v Motole a Obory Hvězda – přinesly hned sedm takových nálezů. Šest z nich tvoří drobné, okem sotva postřehnutelné lišejníky. Sedmým je poměrně nápadná houba, která na lišejnících roste jako parazit.
Kalvárie v Motole: Nové druhy i oranžový parazit
Přírodní památka Kalvárie v Motole (Praha 5), tvořená především výchozy silurského diabasu a stepními trávníky, ukrývá překvapivě pestrou lišejníkovou flóru. Právě zde byl vůbec poprvé na území České republiky zaznamenán lišejník Lepraria bergensis, který se vyskytuje na skalách i mechorostech a připomíná jemný šedavý prach. Neméně pozoruhodný je objev houby parazitující na lišejnících Erythricium aurantiacum. Tato poměrně nápadná mikroskopická houba vytváří na povrchu stélek jiných lišejníků drobné oranžové polštářky – tzv. bulbily – o velikosti zhruba 0,1 mm. Z ČR nebyla dosud uváděná.
Obora Hvězda: Nečekané poklady na pískovcích a opukách
Další pražskou lokalitou, která skrývá překvapení, je Obora Hvězda v Praze 6 – historický lesopark a chráněná přírodní památka. I zde vědci identifikovali hned několik nových druhů lišejníků pro českou flóru. Mezi potvrzené patří například Arthonia ligniaria a Verrucaria inornata, pionýrské druhy osídlující zdejší pískovce. Další tři taxony byly zatím určeny předběžně, tj. s určitou mírou nejistoty v jejich pojmenování – Thelidium subabsconditum, Verrucaria inaspecta a Verrucaria pilosoides. Tyto druhy se vyskytují na vápnitých substrátech, jako jsou pískovce a opuky. Obora Hvězda tak rozšířila národní seznam lišejníků o pět nových položek, což z ní činí velmi cenné území.
Poklady městské přírody
Celkové počty zaznamenaných lišejníků na obou lokalitách překvapily i samotné výzkumníky. Na Kalvárii v Motole bylo zdokumentováno 222 druhů, v Oboře Hvězda 173. Každé z těchto míst tedy hostí alespoň 10 % všech druhů lišejníků známých z ČR – na poměry městského pozoruhodné číslo.
Zvláště fascinující je skutečnost, že i po dvou stoletích od prvních zaznamenaných sběrů lišejníků v těchto oblastech dochází stále k objevům zcela nových druhů pro naši přírodu. Tyto nálezy jsou důkazem toho, že chráněné přírodní památky ve městech nejsou pouhými rekreačními zónami – představují opravdové oázy biodiverzity, jejichž zachování má význam pro přírodu i poznání.
Autor textu: Jiří Malíček
Originální články:
Palice Z. & Malíček J. (2025): Lišejníky přírodní památky Obora Hvězda v Praze. – Bohemia centralis 39: 99–135.
Na okraji Prahy, v lokalitě zvané Řepora, se nachází bývalá cihelna, která se postupně proměnila v přírodně cenné mokřadní území. Mykolog Jan Borovička zde během let 2008 až 2024 zaznamenal výskyt desítek druhů hub, včetně několika velmi vzácných. Mezi nejzajímavější nálezy patří ryzec citronový (Lactarius citriolens), který byl nalezen 3. října 2024 a je veden jako zranitelný druh v Červeném seznamu hub České republiky. Dalším unikátním objevem je olšovička zlatá (Alnicola xanthophylla), nalezená v listopadu 2009, která se v Česku vyskytuje jen na několika málo místech. Lokalita je tvořena mokřadními loukami, rybníčky a porosty náletových dřevin, které vytvářejí ideální podmínky pro růst mykorhizních i saprotrofních hub. Vyskytují se zde například třepenitka vlhkožijná (Hypholoma subericaeum), šupinovka ověšená (Pholiota conissans) nebo slzivka velkovýtrusá (Hebeloma nauseosum). Místo je zajímavé nejen z hlediska mykologie, ale i geologie – půda má neutrální pH a obsahuje minerály, které ovlivňují složení vegetace. Revitalizační práce, které zde probíhají od roku 2014, pomohly obnovit mokřadní biotopy a vytvořit naučnou stezku pro veřejnost. Článek upozorňuje na význam této lokality a vybízí k jejímu dalšímu průzkumu. Řepora je důkazem, že i zanedbané městské území se může stát útočištěm pro vzácné přírodní druhy.
