Mykolife – Svět hub

Autor: Michaela Mičúnková

  • Když houby bojují proti houbám: příběh z tropických lesů až do laboratoře

    Když houby bojují proti houbám: příběh z tropických lesů až do laboratoře

    Jak ochránit žampiony, hlívu a další jedlé houby před plísní, která v pěstírnách způsobuje vážné ekonomické ztráty? Právě touto otázkou se na začátku zabývali vědci z Mikrobiologického ústavu Akademie věd ČR a Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. Výzkum, inspirovaný pozorováním tropické houby rodu Hermatomyces, nakonec vedl k identifikaci dvou dosud málo prozkoumaných biologicky aktivních látek s výraznými antimikrobiálními účinky.

    Plísně rodu Trichoderma patří mezi největší problémy nejen v laboratořích, kde se izolují a pěstují houby, ale i v některých odvětvích průmyslu, např. při pěstování hlívy a žampionů. Díky rychle rostoucímu myceliu a ohromné produkci lehkých, rychle se šířících spor kontaminují nejen kultury jiných hub, ale i celé provozy. Vědci proto zvažovali, zda by bylo možné využít jinou houbu, která by byla vůči pěstovaným druhům šetrná, ale zároveň by dokázala růst Trichodermy potlačit.

    Impulzem se stalo v podstatě náhodné „oprášení“ zapomenutého pozorování ze 70. let minulého století, které udělal docent Ondřej Koukol z katedry botaniky Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, který se dlouhodobě věnuje systematice tropického rodu Hermatomyces. Všiml si v literatuře zmínky o tom, že právě zástupci rodu Hermatomyces jsou schopni zastavit růst jinak nezdolných plísní rodu Trichoderma. Do kultury jednoho z druhů Hermatomyces proto naočkoval i plíseň rodu Trichoderma. Její růst se opravdu po pár dnech v okolí kolonie Hermatomyces zastavil, jako by zde neměla šanci se dál šířit.

    Ještě zajímavější byl další výsledek. Zatímco růst Trichodermy byl tropickou houbou silně potlačen, hlíva ústřičná si s Hermatomyces poradila bez problémů a po stejné době jej přerostla. Ukázalo se tak, že tropická houba dokáže cíleně brzdit růst nebezpečného parazita, aniž by významně ohrožovala hlívu. Následné laboratorní testy potvrdily, že látky produkované houbou rodu Hermatomyces výrazně inhibují růst Trichodermy, zatímco na hlívu ústřičnou působí podstatně slaběji.

    „Právě tato selektivita a také fakt, že rod Hermatomyces byl dosud z hlediska produkce sekundárních metabolitů neprozkoumaný, nás vedly k tomu, abychom se na látky, které produkuje, podívali detailněji,“ vysvětluje Tereza Ježková, první autorka studie.

    Do výzkumu se zapojili odborníci z Mikrobiologického ústavu AV ČR a Helmholtzova centra pro infekční onemocnění. Protože však nelze do pěstíren zavádět organismy produkující potenciálně toxické látky, zaměřil se výzkum na izolaci a charakterizaci jednotlivých molekul.

    Z houby Hermatomyces se podařilo izolovat několik sloučenin. Některé z nich se ukázaly jako toxické nejen pro houby, ale i pro další organismy včetně člověka. Vědci proto zvolili jiný přístup – identifikovat konkrétní látky odpovědné za antimikrobiální aktivitu.

    Pomocí pokročilých metod analytické chemie, včetně nukleární magnetické rezonance a rentgenové krystalografie, byly u druhu Hermatomyces reticulatus identifikovány dvě antimikrobiální látky – palmarumycin C2 a palmarumycin C12. Obě sloučeniny patří mezi tzv. spironaftochinony, molekuly s charakteristickým spirálovitým jádrem.

    Tyto látky vykazují silnou inhibiční aktivitu vůči houbám i bakteriím, avšak zároveň mají prokázané cytotoxické účinky. Samy o sobě proto pravděpodobně nenajdou přímé uplatnění v ochraně pěstovaných hub.

    „Za pozorovanou selektivitu nemusí být zodpovědná jedna jediná látka, ale spíše kombinace více aktivních složek, což by vyžadovalo další výzkum,“ doplňuje Adéla Wennrich, vedoucí výzkumného týmu z Mikrobiologického ústavu AV ČR.

    Přesto má studie významný dopad. Poukazuje na velký, dosud málo prozkoumaný potenciál tropických hub z rodu Hermatomyces a jemu příbuzných jako zdroje biologicky aktivních látek, které mohou inspirovat další výzkum – nejen v oblasti zemědělství, ale i medicíny.

    V medicíně dlouhodobě chybí nová antimykotika. Houby si vůči dostupným léčivům vytvářejí rezistenci a vývoj nových látek je velmi náročný. Přitom houbové infekce představují vážnou hrozbu a každoročně jsou zodpovědné za miliony úmrtí, zejména u pacientů s oslabenou imunitou,“ uzavírá Adéla Wennrich, která se nyní věnuje výzkumu potenciálně nových antimikrobiálních látek v Helmholtzově centru pro výzkum infekčních onemocnění

    Výzkum tak ukazuje, že i když původní záměr ochránit pěstírny hlívy a žampionů nebyl naplněn, studium málo známých tropických hub může vést k nečekaným a cenným objevům.

    Kontakt: 

    Miroslav Kolařík 
    mkolarik@biomed.cas.cz
    +420296442332

    Ježková, T., Kuzma, M., Zápal, J. et al. Production of bioactive spirodioxynaphthalenes from Hermatomyces reticulatus (Pleosporales). Folia Microbiol (2026). https://doi.org/10.1007/s12223-026-01475-5

  • Konec „slepých skvrn“ v poznávání hub: čeští vědci zjistili, jak přesněji měřit jejich biodiverzitu

    Zkoumat mikroskopické i makroskopické houby v přírodě není snadné. Vědci k tomu v současnosti masivně využívají analýzu environmentální DNA (tzv. metabarcoding), díky které mohou plošně zjišťovat, jaké druhy hub ekosystémy obývají. Mezinárodní tým vedený odborníky z Mikrobiologického ústavu Akademie věd ČR nyní zjistil, že běžně používané metody mají zásadní trhliny a nedokážou samy o sobě zachytit celou houbovou rozmanitost. Vědci však přišli s novým řešením: navrhli postup, který kombinuje více úseků DNA najednou. Tento synergický přístup dokáže odhalit více než 92 % všech přítomných druhů hub a poskytuje věrnější obrázek o skutečném biologickém složení.

    Zavedené metody mají své limity

    Při výzkumu společenstev hub se často ptáme na počet a spektrum přítomných druhů. Tradičně se to zjišťuje sběrem a určováním plodnic, či kultivací. Tento přístup je značně nepřesný, protože řada hub plodnice netvoří nebo se v laboratoři nedá pěstovat. Moderní postupy tedy závisí na studiu hub přímo z celkové přítomné DNA. Z té se pak nejčastěji sekvenuje jeden úsek zvaný ITS rDNA (vnitřní přepisovaný mezerník). „Ačkoliv je tento genetický úsek považován za jakýsi univerzální identifikační čárový kód pro houby, naše rozsáhlá studie ukázala, že spoléhat pouze na něj, může vést ke značně zkresleným výsledkům.“ Některé druhy hub tento standardní ukazatel totiž vůbec nezachytí a celá metoda podává zkreslený obrázek o tom, jak jsou jednotlivé populace početné,“ vysvětluje Vasilii Shapkin, první autor studie z Mikrobiologického ústavu AV ČR.

    Obří umělá komunita ukázala odhalenou pravdu

    Aby vědci zjistili, jak přesné stávající metody skutečně jsou, vytvořili v laboratoři unikátní umělou komunitu (mock community). Dohromady smíchali přesně definovanou směs DNA ze 413 druhů hub, reprezentující houbovou rozmanitost, od běžných kloboukatých hub z lesa až po nenápadné mikroskopické plísně a kvasinky.

    Na této směsi pak otestovali sedm různých úseků DNA (tzv. markerů). Ukázalo se, že nejlepší zavedený standard v současnosti, marker ITS2, dokázal najít pouze 75,3 % druhů. Dalším nalezeným limitem byla přesnost zachycení četnosti jednotlivých druhů. Některé markery výrazně nadhodnocují počty určitých druhů hub na úkor ostatních druhů. 

    Spolupráce metod přináší nejlepší výsledky 

    Tým nepředložil pouze chmurná upozornění na limity moderní ekologie, ale přišel i s doporučením, jak přesnost výzkumu zvýšit pro celé obory. „Zjistili jsme, že odpovědí je nespoléhat se na jedinou metodu, ale efektivně je zkombinovat. Jakmile jsme spojili rovnou tři značky tvořené klasickými markery ITS1 a ITS2, a navíc přidali gen kódující elongační faktor, tak úspěšnost rychlého odhalení přítomných druhů skokově vzrostla na 92,2 procenta,“ říká Miroslav Kolařík, korespondenční autor z Mikrobiologického ústavu Akademie věd ČR.

    Kombinace vícero genetických markerů navíc ohromně zpřesnila i odhady relativního zastoupení. Metody totiž v průměru kompenzují své individuální nedokonalosti – to, co jedna nedokáže zaznamenat, zachytí úspěšně metoda druhá. Zjištění této studie budou tak do budoucna sloužit jako záchytný bod pro to, jak moderně přistupovat ke zkoumání rozmanitosti hub v lesnických, ekologických, ale případně i zemědělských biotechnologiích.

    Práce vyšla v prestižním mezinárodním časopise Molecular Ecology Resources.

    Publikace:

    Shapkin V., Zelenka T., Větrovský T., Kostovčík M., Eichlerová I., Kohout P., Žifčáková L., Borovička J., Tomšovský M., Adamčík S., Baldrian P., Kolařík M. (2026) Limitations of Common Molecular Markers in Fungal Biodiversity Analysis and the Benefits of Their Synergistic Use. Molecular Ecology Resources 26:e70123. https://doi.org/10.1111/1755-0998.70123

    Kontakt:

    Miroslav Kolařík

    mkolarik@biomed.cas.cz | 00420 777 880 129

  • Vědci z Česka objevili skrytou tvář houbových parazitů rostlin. Mohou žít i mimo své hostitele

    Houby rodu Exobasidium (česky plíška) jsou ve světě známé především jako původci chorob rostlin. Napadají například čajovník, brusinky, borůvky nebo okrasné rododendrony či azalky a mohou způsobovat významné hospodářské ztráty. Vědci z Mikrobiologického ústavu Akademie věd ČR odhalili, že některé druhy mohou růst i mimo svého hostitele. Studii publikoval časopis IMA Fungus.

    Objev českých vědců mění pohled na to, jak fungují rostlinné patogeny v přírodě. To je důležité nejen pro ekologii lesů a městské zeleně, ale i pro ochranu zemědělských plodin.

    Houbový parazit rostlin se záhadným životním cyklem

    Rod Exobasidium zahrnuje přibližně 150 druhů houbových parazitů, kteří napadají vřesovcovité rostliny. Některé z nich způsobují významné ekonomické ztráty – například druh Exobasidium vexans ročně zaviní až 40% pokles globální produkce čaje. Další druhy ničí plantáže borůvek, které jsou například na Floridě či v Kanadě významným zdrojem příjmů.

    Doposud se předpokládalo, že je život těchto patogenů vázán výhradně na jejich hostitele, a bylo záhadou, kde přečkávají období mimo vegetační sezonu.

    „Pro ochranu rostlin je naprosto zásadní znalost toho, kde a jak houbový patogen přežívá v době, kdy není v kontaktu s hostitelem. Bez ní nemůžeme efektivně bojovat s těmito organismy, protože neznáme rezervoáry, ze kterých infekce opakovaně vychází,“ vysvětluje Miroslav Kolařík, vedoucí Laboratoře genetiky a metabolismu hub na Mikrobiologickém ústavu AV ČR (MBÚ AV ČR).

    Exobasidium nemusí být jen parazit, dokáže žít mimo svého hostitele

    Studie odhalila, že některé druhy Exobasidium dokážou růst i mimo své přirozené hostitele. Pomocí kultivace a analýzy environmentální DNA vědci identifikovali celkem 12 houbových druhů Exobasidium, které žijí jako neškodní obyvatelé povrchu listů běžných stromů nebo ve střevech housenek, jež se jimi živí.

    Výskyt těchto druhů následně odhalili i na řadě jiných nezvyklých substrátů. Umožnila jim to unikátní česká databáze environmentálních DNA vzorků GlobalFungi. Výsledky naznačují, že tyto houby nemusejí být závislé pouze na parazitickém způsobu života, ale mohou fungovat i samostatně jako rozkladači organických látek.

    „Dlouho jsme si mysleli, že jde o specializované parazity rostlin. Bylo pro nás opravdu překvapivé zjistit, jak hojně se Exobasidium vyskytuje i na místech, kde zcela chybějí jeho přirozené hostitelské rostliny. Naše výsledky jednoznačně ukazují, že některé druhy jsou ekologicky mnohem flexibilnější, což mění náš pohled na způsob života parazitů i jejich roli v přírodě,“ říká první autorka studie a postdoktorandka Mikrobiologického ústavu AV ČR Tereza Veselská.

    Nový druh rozšířený po celém světě

    Součástí výzkumu je také popis zcela nového druhu nazvaného Exobasidium phylloplanum. Tento druh se podařilo izolovat z listů zdravých stromů a ze střev housenek, které se listím živí. Na rozdíl od svých příbuzných u něj vědci dosud nepozorovali žádnou parazitickou fázi. Je možné, že mu zcela chybí, nebo je tak málo zjevná, že dosud unikala pozornosti. Dalším zjištěním bylo i to, že právě tento nově popsaný druh patří podle databáze GlobalFungi mezi nejčastěji zaznamenané linie rodu Exobasidium na světě.

    Ačkoli byl v analyzovaných vzorcích nejčastější, nebyl zdaleka jediným nepopsaným druhem. Výsledky ukazují, že i jiné linie rodu Exobasidium mohly od parazitismu upustit a že tento rod vykazuje mnohem širší škálu životních strategií, než se dříve předpokládalo. Kromě parazitického způsobu života mohou fungovat i samostatně jako rozkladači organických látek.

    „Druhy, které rozkládají mrtvou organickou hmotu, jsou pro vědu nesmírně cenné. Díky tomu, že nemají komplexní mechanismy parazitismu, je snazší biologicky interpretovat, které geny jsou skutečně odpovědné za virulenci neboli životnost jejích parazitických příbuzných. Mohou nám tak sloužit jako referenční systém pro hledání faktorů virulence u patogenních druhů,“ doplňuje Tereza Veselská.

    Česká stopa v mezinárodní vědě

    Na studii spolupracovali odborníci z České republiky, Německa a Spojených států. Sekvenování genomů, bioinformatické a fyziologické analýzy byly realizovány ve spolupráci s týmem z Indiana University v USA a Universität Hamburg v Německu. Pracovníci Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy a Ostravské univerzity zajistili data z listů stromů a střev housenek.

    „Výzkum organismů jako Exobasidium vyžaduje kombinaci přístupů – terénní ekologie, kultivace, molekulární fylogenetiky, genomiky i fyziologie. Právě propojení všech těchto disciplín nám díky mezinárodní spolupráci umožnilo postavit tak komplexní obrázek životního cyklu těchto hub. Výsledky potvrzují, že i zdánlivě známé organismy mohou skrývat překvapivá tajemství – stačí se na ně podívat novým pohledem,“ říká Miroslav Kolařík.

    PUBLIKACE

    Veselská T, Ježková T, Ngubane N. P, Wennrich A, Kostovčík M, Hařovská D, Šigut M, Pyszko P, Bracewell R, Drozd P, Begerow D, Kolařík M (2026) The saprotrophic dimension of Exobasidium (Exobasidiales, Basidiomycota): evidence for greater diversity and ecological flexibility than previously recognized. IMA Fungus 17: e180524. https://doi.org/10.3897/imafungus.17.180524

    KONTAKT

    Tereza Veselská (tereza.veselska@biomed.cas.cz)

    Miroslav Kolařík (mkolarik@biomed.cas.cz)

    Exobasidium phylloplanum  – Tato houba v kultuře roste jako kvasinka produkující výrazně červené pigmenty. (Veselská T, Ježková T, Ngubane N. P, Wennrich A, Kostovčík M, Hařovská D, Šigut M, Pyszko P, Bracewell R, Drozd P, Begerow D, Kolařík M (2026) The saprotrophic dimension of Exobasidium (Exobasidiales, Basidiomycota): evidence for greater diversity and ecological flexibility than previously recognized. IMA Fungus 17: e180524.)

  • Pozvánka na podzimní konferenci MICROMYCO 2026

    Vážení kolegové,

    jubilejní 10. ročník konference MICROMYCO 2026 se uskuteční ve dnech 15.–16. září 2026 v kinosále Fyziologického ústavu AV ČR v areálu Biologických ústavů AV ČR v Praze–Krči.

    Tématické okruhy konference budou např. taxonomie mikroskopických hub, nové metodické přístupy studia mikroskopických hub, mikroskopické houby půd a podzemí, mikroskopické houby na potravinách a v krmivech, fytopatogenní houby, houby v ovzduší, endomycety, entomopatogenní houby, lékařská a veterinární mykologie atd.

    Příspěvky bude možné prezentovat formou posterů a přednášek standardní délky i krátkých informativních přednášek studentů nebo představujících nové projekty, metody nebo nové pracovní skupiny.

    Ubytování si účastníci budou zajišťovat sami. Obědy budou možné v jídelnách MBÚ a ÚMG v areálu ústavů AV (cca 115–145,- Kč za hlavní jídlo podle výběru).

    Vložné pro členy ČVSM 750,- Kč a 450,- Kč pro studenty a důchodce, pro ostatní účastníky 850,- a 500,- Kč. Vložné zahrnuje občerstvení, organizační náklady a společnou večeři. Platba vložného na účet ČVSM: 2700559197/2010, VS 9918 (Fio banka, a.s.) do poloviny srpna.

    Prosíme o zaslání tohoto cirkuláře případným dalším zájemcům, studentům a doktorandům.

    Přihlášku zasílejte do 15.6. 2026 na adresu ANmicrofungi@seznam.cz

    2. cirkulář s podrobnými informacemi včetně programu konference bude zájemcům rozesílán týden před zahájením konference.

    Těšíme se na shledání,

                                                                                  Alena Nováková a Mirek Kolařík

    Přihláška v cirkuláři níže:

    1.cirkulář-MICROMYCO 2026Stáhnout

  • Pozvánka na den Země

  • Skrytá biodiverzita evropských lesů: vědci našli dosud nepopsané houby žijící v symbióze s unikátním druhem brouka

    Skrytá biodiverzita evropských lesů: vědci našli dosud nepopsané houby žijící v symbióze s unikátním druhem brouka

    Významný objev ve třech oblastech současně – v mykologii, biotechnologii a lesnické entomologii – popsali vědci při studiu ambrosiového brouka jádroholoda jedlového (Treptoplatypus oxyurus) nalezeného na Slovensku. Klíčovou roli přitom sehrál už samotný sběr výjimečně vzácného brouka.

    „Treptoplatypus oxyurus patří do skupiny jádrohlodů, což je skupina čítající tisíce tropických druhů, ale v Evropě žijí pouze dva původní druhy. Nedávno byl slovenskými kolegy nalezen na Slovensku. Tento nález celou studii umožnil,“upozorňuje lesnický entomolog Miloš Knížek z Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti, který se na výzkumu podílel.

    Houboví farmáři s pestrou „zahrádkou“

    „Jádrohlodi jsou unikátní tím, že své chodbičky hlodají v nestravitelném dřevě. Ve speciálních orgánech na svém těle (mykangiích) přenášejí symbiotické houby, které v chodbičkách aktivně pěstují, zahrádku udržují a spásají. Každý ambrosiový brouk má své unikátní houby. Treptoplatypus oxyurus pro svoji vzácnost dosud unikal snahám o jeho studium,“ říká přední světový odborník na jádrohlody Jiří Hulcr, který působí v Mikrobiologickém ústavu AV ČR a na Floridské univerzitě (USA).

    Vědci našli ve vzorcích neobvyklé množství doposud neznámých organismů.

    „Z pěti hlavních symbiontů (hub), které jsme v těle brouka a jeho požercích našli, byl jeden zcela nový rod, tři nové druhy a další dvě nalezené houby patří mezi extrémně vzácné taxony. Taková koncentrace nových organismů je mimořádná. Velký podíl taxonů, tzv. endemických, které nenajdeme nikde jinde, lze přirovnat třeba k souostroví Galapágy. U Zvolena tak leží ‚Galapágy houbové říše‘,“ říká hlavní autor studie Miroslav Kolařík z Mikrobiologického ústavu Akademie věd ČR.

    Houby, které zabijí strom i pomohou v potravinářství

    Proč je důležité tyto miniaturní houby studovat? Mnoho ambrosiových brouků jsou lesní škůdci a houby jim pomáhají oslabit obranu napadených stromů. Nově objevený rod a druh Wilhelmdebeerea oxyuri patří právě do skupiny hub, které způsobují tzv. modrání dřeva, jsou schopné zdravý strom zabít, a tím usnadnit jeho kolonizaci ambrosiovým broukem.

    Zkoumání těchto brouků je důležité také s ohledem na potravinářství. Houby jsou totiž bohaté na živiny a netvoří toxické látky. Ve střevě dřevokazných brouků se pak hledají kvasinky, které tolerují extrémně kyselé prostředí s minimem kyslíku. Studie tak zahrnovala biochemické testy a charakterizaci celogenomové sekvence.

    „Naše analýzy potvrdily, že nalezené kvasinky skutečně dokážou trávit široké spektrum cukrů, které jsou součástí dřeva. Tím se nedostupné živiny mohou dostat až k broukovi. K jejich rozkladu potřebují kyslík, což brání jejich využití při výrobě bioetanolu, nicméně díky jejich všestrannosti se nabízí řada dalších aplikací v biotechnologiích,“ říká spoluautorka Renata Vadkertiová z Chemického ústavu a Centra glykomiky Slovenské akademie věd.

    Symbolické je pojmenování nových druhů kvasinek, Sugiyamaella casensis a Blastobotrys sasensis jsou odvozeny od anglických zkratek pro českou (CAS) a Slovenskou akademii věd (SAS) a odkazuje na česko-slovenskou výzkumnou spolupráci.

    Studie dokazuje, že i v evropských lesích existují pozoruhodně komplexní a skryté mikrobiální světy, které čekají na svá objevení. K tomu je potřeba multioborový přístup a spojení specialistů na lesnickou entomologii, mikrobiologů, genetiků a chemiků.

    Práce vyšla v prestižním mezinárodním časopise IMA Fungus.

    PUBLIKACE

    Kolařík M, Vadkertiová R, Knížek M, Sklenář F, Vakula J, Zúbrik M, Kolář M, Hulcr J (2026) The ambrosial mycobiota of Treptoplatypus oxyurus (Coleoptera, Platypodidae): a unique island of fungal diversity revealing Wilhelmdebeerea oxyuri gen. et sp. nov. (Ophiostomatales), and two new yeast species Blastobotrys sasensis sp. nov., and Sugiyamaella casensis sp. nov. (Dipodascales). IMA Fungus 17: e177075. 

    KONTAKT: Miroslav Kolařík (Laboratoř genetiky a metabolismu hub)

    Tisková zpráva

  • Tajemství baňky velkokališné

    Co všechno dokáže prozradit nenápadná houba o prostředí, ve kterém žije? A jaké stopy v sobě ukrývá o geochemii krajiny, radioaktivních prvcích i historii lidské činnosti? Přijďte odhalit překvapivě pestrý svět baňky velkokališné – houby, která se stala klíčem k nečekaným vědeckým objevům.

    👨‍🔬 RNDr. Jan Borovička, Ph.D. vás provede příběhem, který začíná v lesní půdě a končí u špičkových neutronových a iontových technik.

    🌱 Úterý 31. 3. 2026 v 17:00
    Součást cyklu přednášek České vědecké společnosti pro mykologii.

    Přijďte nahlédnout do světa, kde se potkává mykologie, geochemie a molekulární detektivní práce. Možná se dozvíte, že i malá houba může mít velký příběh.

    Více informací: https://www.mzm.cz/cyklus-prednasek-ceske-vedecke-spolecnosti-pro-mykologii-2026

  • Pozvánka na jarní cyklus přednášek ČVSM

  • Írán jako časný signál pro Evropu: šíření kožní plísně odolné vůči léčbě

    Írán jako časný signál pro Evropu: šíření kožní plísně odolné vůči léčbě

    Vyrážka dokáže člověka rychle omezit. Svědí. Pálí. Může se šířit na místa, kde se kůže potí. Někdy ji způsobují i kožní plísně, například v meziprstí nebo v tříslech. V české prostředí většinou reaguje na běžné masti. Představte si ale situaci, kdy se rozšiřuje dál a nic na ni nezabírá. Takové potíže se objevují u infekcí způsobených houbouTrichophyton mentagrophytes var. indotineae. Tato houba dokáže zasáhnout trup, končetiny, vlasatou část hlavy i intimní místa. Šíří se kontaktem s kůží nebo přes kontaminované předměty. Způsobuje svědění a narušuje spánek. Výrazně snižuje kvalitu života. Právě tento druh nyní podrobně zkoumali vědci z Mikrobiologického ústavu AV ČR.

    V Íránu se tato houba vyskytuje ve vysoké frekvenci a vykazuje zvýšenou odolnost vůči běžným antimykotikům. „Naše práce slouží jako pre invasion assessment. To znamená předběžné posouzení rizika, zda by se tato houba mohla šířit i do Evropy,“ říká vedoucí výzkumného týmu Adéla Wennrich z Mikrobiologického ústavu AV ČR (MBÚ AV ČR). „Sledujeme situaci tam, kde se problém objevuje dříve. Díky tomu víme, co může přijít a jak na to rychle reagovat. Výsledky nám pomáhají tyto houby spolehlivě poznat a léčit.“

    Druhým hlavním partnerem byl Ali Rezaei Matehkolaei z Lékařské univerzity Džundišápúr v Ahvazu. Klinické vzorky pocházely z devíti provincií napříč Íránem. Vyšetřeno bylo 2211 lidí s příznaky kožního onemocnění a vědci z nich kultivovali celkem 1538 vzorků patogenních hub. Nejčastěji se objevoval druh Trichophyton mentagrophytes var. indotineae, dříve okrajový patogen, který nyní způsoboval více než tři čtvrtiny všech infekcí. Analýzy probíhaly v Íránu i v České republice. Podmínky pro výzkum jsou v Íránu náročné. Vědci tam často pracují s omezenými zdroji a nestabilním zázemím. Proto je důležitá mezinárodní podpora a spolupráce. Bez ní by studie takového rozsahu nevznikla.

    Studie potvrdila vysoký podíl vzorků odolných vůči léčbě. V Íránu se tento patogen vyskytuje s vysokou diverzitou. To znamená, že v této oblastiexistuje velká rozmanitost hub stejného druhu a je možné, že právě v tomto prostředí vznikají nové genotypy. Ty mohou mít jiné vlastnosti, například lepší schopnost šířit se mezi lidmi nebo vyšší odolnost vůči léčbě. V našem výzkumu jsme popsali i nový genotyp této houby. Tento genotyp nese mutace v genu pro skvalenepoxidázu, které způsobují rezistenci některých kmenů k používaným antimykotikům. Tento nový genotyp je zatím hlášený pouze z Íránu. Další genotypy, které jsou také odolné k léčbě, se však už šíří světem a byly detekované i v Evropě.

    „Výzkum ukazuje význam mezinárodní spolupráce. Jen tak můžeme včas zachytit změny u hub, které mohou ovlivnit veřejné zdraví,“ dodává Miroslav Kolařík z MBÚ AV ČR.

    Výsledky studie ukazují, že sledování diverzity tohoto patogenu v oblastech jeho intenzivního výskytu je zásadní pro pochopení jeho vývoje. Včasné rozpoznání rezistentních kmenů umožňuje upravit léčbu a zlepšit péči o pacienty. Studie tak poskytuje Evropě důležitý náskok v přípravě na infekce, které se mohou v budoucnu šířit i v našem regionu.

    Kontakt pro média:

    Adéla Wennrich: adela.cmokova@biomed.cas.cz

    Kateřina Voráčová, PR ústavu: katerina.voracova@biomed.cas.cz, 778 421 375

    PUBLIKACE

    Takesh A, Wennrich A, Kolařík M, Zarei-Mahmoudabadi A, Kiasat N, Pazyar N, Rafiei A, Abastabar M, Haghani I, Kharazi M, Basiri S, Jahanshiri Z, Khodadadi H, Mohammadi R, Zarrinfar H, Seifi Z, Diba K, Kamali Sarvestani H, Rezaei-Matehkolaei A (2026) Dermatophytosis in Iran: a sharp increase in cases caused by Trichophyton mentagrophytesvar. indotineae. IMA Fungus 17: e180817. https://doi.org/10.3897/imafungus.17.180817

  • Jan Borovička: Psychotropní houby kdysi a dnes

    Jan Borovička: Psychotropní houby kdysi a dnes

    Jan Borovička: Psychotropní houby kdysi a dnes

    📅 Kdy: 11. března 2026, 17:00–19:00
    📍 Kde: Ústřední knihovna Knihovny Jiřího Mahena, 5. NP – velký sál, Brno

    Psychotropní houby fascinují lidstvo po staletí — a dnes víme víc než kdy dřív. Přijďte na poutavou přednášku RNDr. Jana Borovičky, Ph.D., která otevře dveře do světa taxonomie, chemie i moderního výzkumu těchto pozoruhodných organismů.

    Jakou roli hrají psychotropní houby ve společnosti včera a dnes?

    Více o akci najdete zde.