Některé houby dokážou hromadit velké množství kovů ze svého okolí – takovým druhům říkáme hyperakumulátory. Muchomůrka šiškovitá (Amanita strobiliformis) je jednou z těchto hub a dokáže ve svých plodnicích nashromáždit až stovky miligramů stříbra na kilogram sušiny.
Ivana Synková a Jan Borovička z Geologického ústavu a Ústavu jaderné fyziky AV ČR analyzovali, kolik stříbra tyto houby skutečně obsahují, a zjistili přitom důležitý problém: běžná metoda rozpouštění vzorku v kyselině dusičné a následná analýza pomocí ICP-MS (hmotnostní spektrometrie s indukčně vázaným plazmatem) často podhodnocuje množství stříbra. Při rozpouštění se totiž stříbro spojí s chlorem obsaženým přirozeně v houbách a vytvoří v nerozpustný chlorid stříbrný, který metoda ICP-MS opomíjí – výsledky mohou ukazovat až o 98 % méně stříbra, než je ve skutečnosti přítomno.

Synková a Borovička tedy zvolili pro přesné stanovení stříbra jinou metodu – instrumentální neutronovou aktivační analýzu (INAA), která měří obsah prvků bez nutnosti rozpouštění vzorku. Tato metoda je tedy vhodnější, ale není tak dobře dostupná jako ICP-MS. Autoři v případě nedostupnosti INAA navrhují používat dvoukrokovou metodu rozpuštění podle Joergera, která umožňuje správné stanovení stříbra i běžnými ICP-MS technikami.

Tato studie tak ukazuje, že některé houby jsou ještě výraznějšími „sběrači“ kovů, než se dosud myslelo. Tato studie prokázala, že některé vědecké práce o obsahu stříbra v houbách mohou mít podhodnocené výsledky, a že bez správného analytického postupu můžeme přehlédnout houby s unikátními schopnostmi akumulace kovů. Výsledky mají dopad nejen na ekologický a chemický výzkum, ale také na budoucí možnosti využití hub v biotechnologiích nebo při sanaci znečištěných prostředí.